Historie sboru
Historie evangelíků v Hodoníně
Husitské hnutí zasáhlo Hodonín po r. 1423, kdy Žižka táhl se svými bojovníky přes Moravu do Uher. Přineslo změny po stránce náboženské (úplný odvrat od katolické církve) i po stránce národnostní (ve prospěch Čechů).
Jednota bratrská zde byla dle historických pramenů již v r. 1501 za Jana z Lipé, majitele hodonínského panství. Jednota bratrská v Hodoníně žila až do r. 1594. Ještě roku 1610 se konaly luterské bohoslužby v nynějším katolickém kostele na náměstí. Dle zápisu v katolické kronice nebylo v r. 1633 v Hodoníně ani jednoho katolíka.
Počátky sboru spadají do konce 19. století. Město rostlo, rozvíjel se průmysl, přicházeli noví lidé.
Neděle 27. ledna 1895 byla dnem, kdy se od Bílé hory konaly první bohoslužby evangelického faráře v Hodoníně. Evangelium na text Koloským 3,16 kázal farář František Šebesta z Hustopečí u Brna pro hlouček evangelíků reformovaného vyznání, kteří se do Hodonína přestěhovali z okolních venkovských sborů, především z klobouckého a javornického. Bylo jich asi 200.
|
|
Místo pro kostel získal František Šebesta 6. listopadu 1895. Darovala ho císařská kancelář, neboť hodonínské panství patřilo císaři. Farář Šebesta se však již stavby kostela nedožil.
V r. 1896 se za účasti faráře Viktora Opočenského konala schůze ustavující kazatelskou stanici v Hodoníně. V témže roce nastoupil do Hustopečí farář J. L. Hájek, za jehož působení byla v r. 1900 kazatelská stanice založena.
Stavba kostela byla dokončena roku 1901. Kostel byl posvěcen 6. června 1901 – postaven vlastně dříve, než vznikl sbor s pravidelnou prací. Hlouček evangelíků rostl jen docela pomalu a skoro výhradně z těch, kteří se ve městě usadili.
Třetím farářem, který sbor v letech 1905–1922 spravoval, byl Svatopluk Juren z Hustopečí. On provedl sbor těžkými dobami světové války a počátečními léty první republiky. Kazatelská stanice rostla, takže v roce 1922 čítala již na 300 členů.
Přestupové hnutí po první světové válce na Slovácku nebylo silné. Jen tu a tam několik lidí opustilo katolickou církev. Proto sbor přestupovým hnutím příliš nevzrostl.
Po ročním uprázdnění, v němž sbor administroval Václav Pokorný z Brna, přišel v r. 1923 do Hustopečí farář Jaroslav Kučera. Za jeho působení sbor i stanice v Hodoníně dále rostly a začalo se pomýšlet na dělení sboru.
Všichni výše uvedení faráři v případě potřeby přebývali v kanceláři kostela (dnešní zákristie) nebo v rodinách.
V letech 1928–1931 byl sbor administrován opět z Brna.
Kázali zde mnozí duchovní i z jiných sborů. Vděčně byla přijímána i služba slovenských bratří Jána Ďuroviče, faráře ve Skalici a Petra Boora, seniora z Holíče. Za jejich službu byli vděčni i bratři ze Slovenska, kteří pracovali v Hodoníně převážně v zemědělství. V tuto dobu se pravděpodobně víc než kdy jindy prolínala tradice ryze reformovaného sboru s tradicí luterskou, která přetrvává dodnes v používání barevných ubrusů na stůl Páně.
Na žádost hodonínských a filiálního sboru Břeclav se staršovstvo hustopečského sboru dne 20. července 1930 usneslo
|
|
propustit kazatelskou stanici v Hodoníně ze svého svazku. Od r. 1931 byl Hodonín kazatelskou stanicí nově vzniklého sboru v Břeclavi. Hodonín již čítal 430 členů. Příchodem samostatného pracovníka do Břeclavi – faráře Jana Přemysla Šebesty (vnuka Františka Šebesty) získala i práce v hodonínském sboru pravidelnost. První nedělní škola se konala 8. listopadu a první biblická hodina 18. listopadu za pravidelné účasti 30–35 údů. O Vánocích 1931 byla také první dětská slavnost, kterou vedl učitel nedělní školy František Ambroz.
V r. 1932 se naskytla příležitost koupit domek v hodnotě 35.000 Kč hned vedle kostela. Domek byl adaptován pro sborové účely, zejména pro potřeby nedělní školy, mládeže a biblických hodin. Konalo se v něm několik slavností mládeže, bazary a čajové večery, až konečně se stal útulkem i faráři s rodinou a zárodkem dnešní fary.
Dne 14. listopadu 1933 synodní rada potvrdila zřízení filiálního sboru v Hodoníně. První staršovstvo bylo voleno 21. ledna 1934, kurátorem byl nejdříve Jan Vrána, ale ještě téhož roku se jím stal Emil Černý.
Od Velikonoc r. 1936 začíná 10x ročně vycházet společně s Břeclaví sborový věstník „Slovo a život“, který byl dáván do všech evangelických rodin.
V únoru 1938 při vizitaci sboru seniorem Jadrníčkem věnoval jeden bratr 2.500 Kč na zvony. Ve válečných letech se od pořízení zvonů upustilo.
Velká změna přišla 8. října 1938, kdy z důvodu zabrání pohraničí bylo sídlo farního sboru v Břeclavi přesunuto do Hodonína. Od té doby se Hodonín stává samostatným sborem.
Poněvadž nebyl k dispozici vhodný byt, vděčně farář Šebesta přijal nabídku rodiny Čechovských k dočasnému ubytování. Zanedlouho byl upraven sborový domek na provizorní byt. Vedle obnovení sborové práce byl farář pověřen Synodní radou také péčí o evangelické uprchlíky z jižní Moravy.
Mimo Hodonín se kázalo Slovo Boží v Lužicích. Nově byly zřízeny bohoslužby v Kosticích, Rakvicích a Podivíně. Sbor měl 960 členů.
Na základě návrhu arch. Horáka z Uherského Hradiště sborové shromáždění 5. března 1939 odhlasovalo stavbu sborového domu a také významné přeložení služeb Božích z odpoledne na dopoledne.
Se stavbou sborového domu se začalo 24. dubna 1939. Stavební práce provedla firma Sedlář a pokud to bylo jen možné, zaměstnávali se členové sboru.
Farář s rodinou bydleli v uprázdněném domku naproti kostela. Po čtyřech měsících byla stavba hotova. Slavnostní otevření sborového domu a fary se konalo 8. října 1939 za přítomnosti synodního seniora Josefa Křenka, faráře Piera Tourcilla z Francie a misionáře Mikoláška, který pracoval v Kamerunu. Celkové náklady na stavbu fary byly 172.000 Kč (přijaty dary ze Švýcarska, Francie a USA).
V r. 1940 nastaly starosti s mládeží, která se příliš věnovala čajům a světským radovánkám.
V r. 1941 byl ustanoven sociální odbor, který podporoval persekuované rodiny. Byla pořízena dvojitá okna a ke konci roku pedálové harmonium, které bylo převezeno z Břeclavi.
24. června 1943 byl zvolen diakonem v hodonínském sboru Emanuel Huml z Brna. Původně chtěl studovat teologii, ale fakulta byla zavřená. Tím, že se stal diakonem, byl zachráněn před prací v Říši. V témže roce je vedeno 1082 členů (zatím nejvyšší počet v historii sboru).
Při leteckém náletu na Hodonín 20. listopadu 1944 bylo zasaženo i 70 bytů evangelických rodin. Při tomto náletu zahynulo i pět členů sboru. Na pomoc postiženým bylo vybráno 40.600 Kč ve sboru, 19.460 Kč z okolních sborů a 800 kg potravin hlavně z Javorníka, Hrubé Vrbky a Brumovic.
Před příchodem fronty byla na farní zahradě vykopána skrýš, ve které byly ukryty nejcennější věci a knihy. Tři dny před osvobozením Hodonína, 9. dubna 1945, odjel diakon Huml k rodičům do Brna a farář odvezl rodinu na faru do Javorníka, kde v té době administroval.
Farář Šebesta sepsal škody, které vznikly při osvobozování Hodonína:
„…byla poškozena nejen fara, ale i kostel a to v takovém rozsahu, že všechny okenní tabule rozbity tlakovou vlnou, poškozena střecha fary a kostela, který utrpěl 3 zásahy lehčími pumami. Zadní štít kostela zcela prostřelen dělostřeleckou ranou, dřevěný strop kostela proražen, poškozeno cenné Foerstrovo harmonium. Celá přední fasáda zničena a hlavní vchodové dveře napadrť rozbity bombou vybuchlou před kostelem…“
Po válce se Břeclav stala filiálním sborem Hodonína a tak Hodonínu zůstalo 701 členů, obvod obou sborů sahal od Rohatce až do Novosedel. Bohoslužby se konaly na 10 místech a farář ujel a ušel pěšky týdně průměrně 270 km.
V roce 1946 měl sbor první návštěvy ze zahraničí a navázal tak opět na přerušená spojení se sesterskými evangelickými církvemi na Západě. Přijel reverend Robert Smith, farář skotské církve, aby shlédl stav sboru a budov, na které svého času bylo ze Skotska přispěno. Dále přijeli William Hartus z Londýna, ředitel Evropské křesťanské misie a Pierre Toureille, francouzský evangelický farář. Diakon Huml již studoval bohosloví. Kurátorem sboru byl zvolen Bedřich Orlický.
V roce 1947 došlo k obnovení samostatného břeclavského sboru. Ve stejném roce z hodonínského sboru odešel farář J. P. Šebesta. Místo něj byl zvolen farářem Jan Nevečeřel. Ten však v následujícím roce odešel sloužit reformované církvi do Polska. Uprázdněný sbor byl administrován z Kyjova farářem Karlem Jirků. Při čtených bohoslužbách sloužili také bratři Trávníček, Novotný a kurátor Orlický.
Na jaře 1949 byl kazatelem hodonínského sboru zvolen Ladislav Horák.
Léta padesátá uvolnila kázeň a nastala vlažnost.
Sborové shromáždění v r. 1951 rozhodlo o pořízení nových varhan do kostela. V dalším roce se rozšířila a zpevnila kruchta pro varhany. Ve sboru byla zrušena loutková scéna a inventář odprodán osvětové besedě MNV (loutkové divadlo pro děti bylo hráno o nedělích mládeží od r. 1942).
V r. 1955 byly pořízeny nové varhany v částce 105.000 Kč nové měny. Registraturu navrhl prof. Reinberger, který v kostele 4. prosince vykonal hudební nešpory.
V tomtéž roce bylo zaznamenáno první použití bílého vína při Večeři Páně. Své rozhodnutí staršovstvo odůvodnilo takto: „…vína červeného kvalitního nebylo možno sehnati – pak i proto, že nerozhoduje barva vína – červená barva nám nepřipomíná krev…“
V r. 1957 nastaly potíže v diaspoře Lužice a Dubňany. V těchto obcích nebyly vhodné prostory k bohoslužbám a schůzky v rodinách byly z politických důvodů zakázány.
V dubnu 1958 byl sbor poctěn návštěvou synodního seniora Viktora Hájka.
Návštěvy při bohoslužbách klesaly. Zatímco v roce 1949 činila průměrná účast 130 členů, v šedesátých letech to bylo jen 40 členů. Rovněž i konání bohoslužeb v okolí zanikalo. Pokles byl znát ve všech shromážděních sboru. Nedělní škola již nebyla v počtu 40–50 dětí, ale postupně poklesla na šest. Také mládeže rok co rok ubývalo.
Kurátorem sboru byl v roce 1960 zvolen Josef Berka.
V r. 1962 byl na faře zaveden plyn včetně ústředního topení. „…Přikládání uhlí způsobovalo mnohdy začazení sálu a plyny dusily při bohoslužebných shromážděních. 80letý bývalý ředitel školy Jan Vrána dokonce koupil příručku „Jak obsluhovat ústřední topení“. To pohnulo staršovstvem k činu, zavedl se plyn…“
V r. 1965 byly do náboženství přihlášeny jen dvě děti a to faráře Horáka. Staršovstvo schválilo farářův návrh, aby byl sbor rozdělen na 10 obvodů a v každém obvodě působil jeden člen staršovstva na probuzení zájmu o sborový život. V r. 1966 bylo ve výroční zprávě kurátora sboru zaznamenáno:
„… rozdělení obvodů zůstalo jen na papíře až na čestné vyjímky, a údů stále na bohoslužbách ubývalo.“
Hodonínský sbor byl v r. 1969, po odchodu faráře Horáka, krátce administrován farářem Janem Žilkou z Kyjova.
Na podzim 1969 se konala instalace faráře Václava Otty. Jeho manželka Olga mu byla tvůrčí a houževnatou pomocnicí. Důsledně a vynalézavě se věnovala práci s dětmi a mládeží. Začala se uskutečňovat evangelizační pásma formou skupinové recitace a dramatizace zvěsti, jejichž autorkou byla sama Olga Ottová. Kromě biblických hodin se konaly schůzky střední generace, občasná nešporní shromáždění a sborová odpoledne. Rozvinuly se živé kontakty se sousedním břeclavským sborem.
V r. 1971 si sbor připomíná 70 let postavení evangelického kostela v Hodoníně. Hostem byl senior J. P. Šebesta.
V letech 1970–1977 sbor poctili svou návštěvou: tajemník synodní rady Jiří Otter, synodní senior Václav Kejř, profesoři evang. fakulty Jan Keller a Petr Pokorný, farář Cyril Horák.
V r. 1977 MěNV Hodonín sdělil sboru, že se kostel a sborový dům nacházejí v asanačním pásmu. Následovala mnohá jednání s představiteli města i okresu na jedné straně a sboru a seniorátu na straně druhé, vyhledávání náhradních objektů a vypracovávání architektonických návrhů.
V roce 1979 byla kurátorkou sboru zvolena Anna Kaňová.
Na návrh faráře Otty v r. 1985 byla z prádelny vybudována víceúčelová místnost – dnešní kuchyňka.
V r. 1987 sbor obdržel sdělení, že se o asanaci budov již neuvažuje. Tato zpráva byla impulsem k zahájení příprav generálních oprav sborových budov.
V r. 1988 ukončili službu ve sboru manželé Ottovi, ale už v prosinci t. r. nastoupil na sbor farář Jindřich Slabý z Břeclavi. Dospělí členové sboru se nadále vzdělávali na biblických hodinách, vedení dětí a mládeže se ujala nastupující mladá generace.
23. září 1993 si Pán odvolal dlouholetou členku staršovstva a kurátorku sboru Annu Kaňovou. Ztratil v ní také ordinovanou presbyterku, k službě předčitatele kázání byl povolán místokurátor Pavel Gregar.
V červnu 1995 mládež ve spolupráci se sborem zorganizovala oblastní setkání mládeže našeho seniorátu. Zúčastnilo se 70 mládežníků nejen z blízkého okolí. Přednáškou na téma „Partnerské vztahy“ posloužil tehdejší synodní kurátor Zdeněk Susa z Prahy.
Od 12. listopadu se začali po nedělních bohoslužbách konat posezení při kávě a čaji. Tato tradice přetrvává dodnes.
V lednu 1996 farář Slabý z důvodu zhoršujícího se zdravotního stavu své manželky, důchodového věku a úvazku na ETF v Praze ukončil své působení ve sboru. I nadále však zůstal členem hodonínského sboru.
Od února 1996 byl sbor administrován farářem Michalem Šimkem z Kyjova, který byl jedním z iniciátorů ekumenických bohoslužeb v Hodoníně. První ekumenická bohoslužba se konala 22. ledna 1997 v katolickém kostele sv. Vavřince na téma: „Smíření“.
Od 30. března 1996 se členové staršovstva Libuše Láncová, Jana Tomešková a Pavel Gregar zúčastňovali kurzu pro předčitatele kázání a ordinované presbytery. Od července byl touto službou pověřen i Pavel Raus.
V létě 1996 byl sestrou Rychetskou z Pardubic utříděn sborový archív.V říjnu začala jednání s jáhnem Milošem Vavrečkou, který přislíbil nastoupit na sbor o prázdninách 1997. Tato skutečnost se stala významným podnětem k zahájení oprav sborových budov. Začaly i přípravy na opravu věže.
V lednu 1997 jáhen Vavrečka vzhledem k zaměstnání své manželky odložil předpokládaný nástup na sbor o jeden rok.
25. května 1997 se konala volba staršovstva, kurátorem byl zvolen Pavel Gregar.
20. července 1997 se uskutečnila sbírka pro sbory postižené povodní. Po několikaměsíčním úsilí hodonínského sboru najít kazatele svou službu sboru nabídl farář Bohumil Baštecký z Prahy-Vršovic. Byl zvolen 12. října 1997 a působí v našem sboru dodnes.
V lednu 1998 se uskutečnila v kostele ekumenická bohoslužba. Výtěžek sbírky byl darován sboru na opravu věže, protože hrozilo její zřícení. Na návrh faráře byla od počátku roku 1998 vysluhována Večeře Páně každý měsíc, vydáván sborový dopis a to častěji než v minulých letech.
Po dobu tří měsíců byl farář Baštecký administrátorem sboru v Břeclavi.
Ani po obsazení břeclavského sboru nebyly kontakty ukončeny. Přibližně třikrát ročně dochází k výměně kazatelů – při vánočních, velikonočních a dalších svátcích.
V květnu 1998 dalo staršovstvo faráři souhlas k částečnému pracovnímu úvazku ve Vězeňské službě ve vazební věznici v Břeclavi.
V červnu sbor uspořádal přednášku „Reiki“. Hostem byl Zdeněk Vojtíšek – mluvčí společnosti pro studium sekt a nových náboženských směrů.
Od podzimu 1999 farář Baštecký administruje Kyjov.
V témže roce byl vyměněn plynový kotel v sále a umístěn na chodbu – tento krok byl učiněn na popud rozšiřování částečně pravdivé informace, že se členové hodonínského sboru scházejí v kotelně.
V lednu 2000 se ekumenické bohoslužby konaly již každou středu. Farář Baštecký byl Synodem ČCE zvolen do představenstva Diakonie. V dubnu sbor poskytl zázemí česko-slovenskému setkání mládeže.
I nadále pokračovaly stavební práce v kostele a proto se bohoslužby po celý rok konaly ve sborovém sále. Průměrná účast na bohoslužbách byla 42 duší.
Kromě nedělních bohoslužeb, biblických hodin, nedělní školy a náboženství se začala utvářet skupina „nejen střední generace“.
Na jaře roku 2001 plánovalo staršovstvo uspořádat oslavu ke 100. výročí otevření evangelické chrámu v Hodoníně. Stavební práce při opravách podlahy se však protáhly, proto byla tato slavnost odložena na 101. výročí.
V dubnu 2002 byla položena nová dlažba podle návrhu ing. Křížové z Hodonína, proveden nátěr stropu a vymalováno. Ve sboru se uskutečnilo slavnostní shromáždění k 101. výročí postavení kostela. Po dlouhé době byla ve sboru konfirmace.
V březnu roku 2003 se ve sboru uskutečnila presbyterní konference, jejímž tématem bylo „Hudba a zpěv v církvi“, kterou vedl Ladislav Moravetz – celocírkevní kantor. Koncem měsíce výroční sborové shromáždění zvolilo nové staršovstvo, kurátorkou se stala Jana Tomešková. Na staršovstvu se ozývá hlas o častější vysluhování Večeře Páně. Změna nastala v programu bohoslužeb, kdy mezi přímluvnou modlitbu a poslání byla vložena další píseň. V létě nastoupil do sboru v Kyjově nový kazatel Daniel Petříček a jeho manželka Erika nastoupila v hodonínském sboru do vikariátu. Práce na sborových budovách neustaly ani v tomto roce - byla provedena kompletní oprava fasády kostela a části fary.
Na jaře 2004 se ve sboru uskutečnily tři sborové besedy "Partnerské milníky",o které byla požádána manželka hodonínského faráře - Bohumila Baštecká. Pondělní Velikonoční bohoslužby byly ze sboru přenášeny Českým rozhlasem. V témže roce proběhla generální oprava podlahy ve sborovém sále.
V dubnu 2005 přijal do našeho sboru pozvání "chotěbořský rekreační ansábl" - CHOREA, který nám představil jedno z děl G.F.Händela a to Anthem I. Děti z nedělní školy se již potřetí zúčastnily dětského tábora a další členové sboru jako vedoucí. Tento tábor je pořádán ve spolupráci se sbory Javorník, Hrubá Vrbka a Hodonín.
