15.10.2017

Bohoslužby 15.10.17

První čtení: Ž 93

Text kázání: Kaz 3, 12

On všechno učinil krásně a v pravý čas, lidem dal do srdce i touhu po věčnosti, jenže člověk nevystihne začátek ani konec díla, jež Bůh koná.

Nasyť nás svým milosrdenstvím hned ráno a po všechny dny se budeme radovat a plesat. amen

Kázání: Milé sestry a milí bratři, dnes budeme pokračovat v dalším volném výběru veršů z knihy Kazatel.

Z chmurných a šedých úvah se dostáváme do radostnějších a optimističtějších pater Kazatelova uvažování a přemýšlení. Hned na začátku slyšíme slova chvály a uznání. Hospodin vše učinil krásně a v pravý čas. Z velikosti a krásy tvorstva lze poznat stvořitele… Bůh sám je původcem krásy a čistoty. Svět nebyl stvořen nahodile. Boží věčná moc a jeho božské bytí je možné poznat světlem rozumu z toho, co stvořil. Vše stvořené nám poskytuje prostor k životu a k prožívání našeho vztahu s Bohem. Navíc příroda vypovídá mnohé o svém Původci. Tvorstvo je tak prvním vyprávěním o velikosti, moci, vznešenosti i lásce Boží.

Nad krásou Božího stvoření se nám někdy tají dech. Podívejte se jenom na barevné květiny. Jaká je v květinách pestrost. Všechny květiny, které Pán Bůh stvořil, jsou opojné, nádherné a krásné. K vidění je majestátnost růže, bělost lilie nebo prostota sedmikrásky. A nejsou zde jenom barvy a tvary, ale také vůně. Omamná vůně lilie, sladké voňavé potěšení karafiátů či svěží vůně frézií.

Na světě je rovněž celá řada pozoruhodných a nádherných míst. Jedním z takových míst je kupříkladu kolumbijská řeka Caño Cristales, která bývá považována za jednu z nejkrásnějších řek na světě. Měří 100 kilometrů a místní jí říkají také řeka pěti barev nebo duhová. Na dně tu totiž roste atypická červená a místy růžová řasa, podloží tvoří žlutý a zelený písek. Světlo a různé hloubky tak vytváří překrásnou barevnou mozaiku. Dalším takovým překrásným místem na světě je bolívijská Salar de Uyuni (Ujuni). Je to největší solná pláň na světě, která má rozlohu 10 582 km². Dříve byla součástí obrovského jezera, po kterém zbyly dvě jezera a dvě solné pláže. Jednou ročně je pláň zaplavena, takže slaná voda tu pak tvoří největší přirozené zrcadlo na světě. Inu, Pán Bůh stvořil vše krásně a nádherně.

O Božím stvořitelském díle čteme už na stránkách knihy Genesis. Tam se dozvídáme, že všechno, co Pán Bůh udělal, bylo dobré. Z pera autora knihy Kazatel jsme pro změnu četli, že Boží stvoření je krásné a pěkné. K tomu lze samozřejmě přitakat. Boží stvoření je dobré a krásné, což znamená, že vše, co Hospodin stvořil má svou praktickou i estetickou funkci. Většina malířů a básníků hledala pro svá díla inspiraci právě v přírodě. Mnohá nádherná díla by vůbec nevznikla, kdyby malíři nebo básníci nevyrazili do lůna přírody. Tam se nechali inspirovat a nasávali četné podněty.

I člověk je krásný, to ostatně věděli nejenom malíři, ale také sochaři. Mramorové sochy slavného sochaře Michelangela jsou to krásným dokladem. Když se díváte na statnou sochu pastýře Davida nebo mohutně sedícího Mojžíše či poetickou Pietu, tak si znovu uvědomíte krásu a ladnost lidského těla.

Znovu si však zopakujme, co Kazatel říká: On vše učinil krásně a v pravý čas… To už je předběžné evangelium, evangelium, které zní na stránkách Starého zákona. Vždyť v Novém zákoně se naplnil čas a přiblížilo se království nebeské. Máme pouze činit pokání a věřit evangeliu. V Ježíši Kristu přišel čas radosti a veselosti. Jistě: dál platí, že je klopotný čas k rození a k umírání… čas plakat i čas smát se… nebo čas hledat a čas ztrácet, i čas k boji i čas k pokoji. A přece smíme věřit svědectví apoštolů, že v tom všem, v každé radostné nebo smutné době, chvíli a situaci, pro Ježíše Krista platí: Hle, nyní je čas příhodný, nyní je den spásy. Proto je vhodný a pravý čas, abychom milost Boží nepřijímali do větru nebo naprázdno. Proto taky: nepromarněme čas, kdy je možno vejít do Božího odpočinutí – čas Bohem otevřených vrat a dveří. Proto ale taky: dokud je čas, čiňme dobře všem, nejvíce však těm, kteří patří do rodiny víry.

A to není vše, i na stránkách Starého zákona smíme slyšet o touze po věčnosti. To, že Pán Bůh je věčný, se ve Starém zákoně objevuje poměrně často. V 93. žalmu jsme četli: Tvůj trůn pevně stojí odedávna. Ty jsi od věčnosti. Věčnost v souvislosti s člověkem se však na stránkách Staré smlouvy neobjevuje tak často. O to překvapivěji to zní z úst skeptického Kazatele. A přesto, touhu po věčnosti dal Pán Bůh lidem do srdcí, takže zřejmě lidské srdce neuspokojí ani krásný a nádherný svět věcí, květin a zvířat, nedá mu štěstí mít čím dál víc a užívat si: snad na chvíli, ale ne natrvalo. „Bůh učinil všechno krásně a lidem dal do srdce i touhu po věčnosti“ – vlastně po sobě samém. Jsme schopni na to zapomenout, ale ta touha se připomíná nepokojem, o němž věděl Augustin, když řekl: „Naše srdce je nepokojné, dokud nespočine, Bože v tobě.“ A spočinout v Boží náruči je život věčný. To je náš cíl, to je naše touha. A tak touha po věčnosti, kterou Bůh člověku vložil do srdce, je vlastně touhou po věčném Bohu. Vyrůstá z víry, že život, který nám dává Bůh, je mocnější než smrt. Touhu po věčnosti nemáme proto, aby nás přiváděla k zoufalství z pomíjivosti pozemského života, ale aby nás přitahovala, ano, lákala k nebeskému. Tam je naše občanství, tam je náš pravý domov.

Modlitba: Děkujeme, že jsi stále s námi a že nám stále dopřáváš čas milosti. Děkujeme za čas tvého Slova a tvých rozmanitých dobrých darů, které jsi nám po celý týden dával okoušet, při všem našem pachtění. Děkujeme za všechen užitek, který jsi dopřál naší práci a našim snahám.