5.11.2017

Bohoslužby 5.11.17
První čtení: Mt 5,6
Text kázání: Kaz 3, 16-17

Pane, ty dáváš výmluvnost jazykům nemluvňat. Vzdělávej můj jazyk a vylej na mé rty milost svého požehnání.
Dále jsem pod sluncem viděl: na místě práva – svévole, na místě spravedlnosti – svévole. Řekl jsem si v srdci: Spravedlivého i svévolníka bude soudit Bůh, nastane čas soudu nad vším děním, nad vším, co se koná.
Kázání: Milí přátele v Kristu, hladovíme a žízníme po spravedlnosti? Cítíme hlad a žízeň po tom, aby se na světě i v naší zemi prosadila spravedlnost? A jaká by to měla být spravedlnost?
Zpravidla ta naše, která je ovšem hodně subjektivní a zkreslená. Často totiž uvažujeme starozákonně, kde platilo pravidlo jak ty mně, tak já tobě. Oko za oko, zub za zub. Jestliže se proviníš, jestliže něco zlého uděláš, musíš být náležitě potrestán.
Dnes už to tak nechodí. Všechno za nás dělá stát, respektive nezávislé soudy. Že je to nedokonalý institut, dobře víme, ovšem za časů autora knihy Kazatel to nebylo lepší. I on ví, že lidská spravedlnost není dokonalá, takže na místo práva a spravedlnosti funguje svévole.
Máme tedy na spravedlnost ve světě rezignovat? Máme se spokojit pouze s tím, že svévolníci budou nakonec Pánem Bohem spravedlivě souzeni.
Zřejmě ne. K tomu nás nenabádá ani Pán Ježíš, který naopak oceňuje ty, kteří touží, dychtí, hladoví a žízní pro spravedlnosti.
Je to vůbec pozoruhodné spojení, které Pán Ježíš v blahoslavenství používá. Obyčejný lidský hlad a žízeň totiž pociťujeme každý den. Bez vody a potravy bychom dlouho nevydrželi. Každý den potřebujeme vydatně pít a pravidelně jíst. Pocity žízně a hladu jsou vlastně dobré, protože chrání náš život. Kdybychom necítili, že máme hlad a že nám chybí voda, zemřeli bychom. Potřebujeme hlad sytit a žízeň hasit, abychom žili dál.
V naší části světa nemáme asi z hladu a žízně obavu a strach, protože máme dostatek vody a potravin. Z našeho kohoutku stále teče pitná voda a naše obchody jsou stále plné balené vody. Nejinak je tomu s jídlem, i v tomto směru jsou obchody velmi dobře zásobeny. Někdo dokonce potraviny vyhazujeme a vodou plýtváme. Hlad však nelze nasytit do zásoby. Stále se opakuje a vrací. Tedy ani hlad po spravedlnosti nelze nasytit jednou provždy. Touhu po spravedlnosti není možné upokojit tak, aby se už nevracela. Nemůžeme si říct, už jsme pro spravedlnost udělali maximum možného. Ježíš blahoslaví hlad, který se stále vrací.
Nespravedlnost je jako plevel na zahradě. Tu velmi dobře známe, neboť je tam pořád. Plevel samozřejmě roste a bují tam, kde se nelikviduje, ale podporuje. Bují ale také všude, kde se jí jenom nechá volný prostor, kde včas nezasáhneme, kde nám to vlastně tolik nevadí, že roste.
Ježíš slibuje: Blahoslavení, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. Je zde použito budoucího času, to je hodno povšimnutí. Budou nasyceni. To bolestně připomíná, že to konečné nasycení nepřijde v tomto našem reálném čase. Budeme muset čekat, budeme muset být trpěliví, dokud Kristus nepřijde ještě jednou. To je naše realita. V takovém světě žijeme. V tomto světě nikdy dokonalé spravedlnosti nedosáhneme. Hladoví budou nasyceni, ano, u Boha je připravena bohatá a hojná hostina, ale ještě to nějaký čas bude trvat.
Co však do té doby máme jako křesťané konat a dělat? Máme slepě a nečinně přihlížet, jaká je kolem nás nespravedlnost? Máme se spokojit s tím, co konstatuje Kazatel, že Pán Bůh nakonec svévolníky bude soudit.
Konečný soud bychom určitě měli přenechat Pánu Bohu, ale v tomto světě bychom se měli zastávat spravedlnosti. První, co bychom pro spravedlnost ve světě a ve svém okolí mohli udělat, je intenzivně se modlit za spravedlnost. Tak jak se například modlil praotec Abraham za Sodomu a Gomoru. Vždyť Abraham se modlil „Skutečně chceš zahubit spravedlivého s viníkem?“ S takovou vervou a odvahou bychom se měli modlit i my. Za druhé bychom měli duchovně podporovat spravedlivé soudce a všechny ty, kteří v soudnictví v naší zemi pracují. Za třetí mluvit a podporovat spravedlnost, o které mluví Ježíš. Jeho spravedlnost je však jiná než ta světská, lidská spravedlnost a to je potřeba si uvědomit.
Spravedlnost, o které mluví Ježíš, chrání a ochraňuje život. Činí ho možným. Ta jeho spravedlnost je souměrná s Boží spravedlností. Je jiná než lidská, přesahuje totiž běžná a zavedená měřítka. Má v sobě něco navíc. Dělá víc, přesahuje rámec povinností. Nepočítá, na co máme právo. Ale přesahuje hranice práva a povinností směrem k druhému člověku. Je v ní milosrdné soucítění s tím druhým, který je na tom hůř než já. Dělá víc než musí, dává víc než je nezbytně nutné, místo tvrdého trestu nabízí odpuštění. Místo lhostejnosti nabízí pozornost. Taková spravedlnost vytváří prostor pro život, rozšiřuje ho. Pán Ježíš například neodsuzuje cizoložnici, ale dává jí prostor, aby se změnila.
Ježíš blahoslaví touhu po spravedlnosti na této zemi. Žízeň a hlad po tom, aby ustalo bezpráví a svévole. Blahoslaví ty, kdo se upřímně ptají, jaká je Boží spravedlnost. To je ovšem celoživotní bolestný postoj. Stále nadějná důvěra, že Boží spravedlnost má větší sílu, než všechna nespravedlnost lidská. A touha dělat této spravedlnosti prostor. Nenechat náš život zarůst plevelem nespravedlnosti. Blahoslavení, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.

Modlitba: Pane, dej, ať ve svých životech toužíte po spravedlnosti. Dej, ať nám nejsou lhostejné nespravedlivé rozhodnutí lidských soudů. Dej, ať se modlíte za ty, kteří byli nespravedlivě odsouzeni. A prosíme za všechny země, kde lidská spravedlnost prohrává a dostává na frak.