3.9.2017

Bohoslužby 3.9.17

První čtení: I Kr 3, 7-13

Text kázání: Kaz 1, 12-18

Nasyť nás svým milosrdenstvím hned ráno a po všechny dny se budeme radovat a plesat. amen

Kázání: Milé sestry a milí bratři, moudrost je v celém Starém zákoně vysoce ceněna. V knize Kazatel se však dozvídáme, že tam, kde je mnoho moudrosti, je mnoho hoře, a čím víc vědění, tím více bolesti.

Pojďme se však nejprve podívat na klady a přínosy moudrosti. Byl to sám izraelský král Šalomoun, který při svém nástupu na trůn Pána Boha prosil, aby se mu dostalo vnímavého srdce a moudrosti. Proč Šalomoun prosil o vnímavé srdce? Protože sídlem lidského myšlení bylo ve starověku srdce, nikoli hlava, mozek. Z tohoto důvodu prosí izraelský král o vnímavé srdce, tedy o prozíravost a moudrost. A Šalomoun byl vyslyšen, moudrosti se mu dostalo vrchovatě. Ta mu mimo jiné umožňovalo spravedlivě, prozíravě a chytře vládnout. Moudrost se králi osvědčili při soudních procesech i při politické práci. Nadto byl Šalomoun oblíben u žen, byl bohatý, vlivný, stavebně zdatný a hranice jeho země expandovaly. Takto moudrý a úspěšný král byl pro svou zemí jistě požehnáním, nicméně i moudrý král Šalomoun se dopustil celé řady pošetilých a nemoudrých rozhodnutí. A možná na sklonku svého života mohl konstatovat, že přemíra moudrosti může v posledu člověku a jeho okolí ublížit a uškodit.

Kazatel vše propátrál a vše prozkoumal. Nakonec svého výzkumu a pátrání zjistil, že Bůh udělil člověku úmornou práci, velkou dřinu a lopotu. Ano, už v knize Genesis se dozvídáme, že člověk bude pracovat v potu tváře. Tvrdá a úmorná práce je důsledkem lidského hříchu. Práce tedy bolí, je dřinou, lopotou. Ano, práce může být velkou lopotou a dřinou, zvláště tam, kde nejsou pracovníkům zajištěny důstojné a bezpečné pracovní podmínky. V důsledku toho je hodně lidí, kteří v práci nebo při práci umírají. Jedni jsou přepracovaní, druzí jsou vyčerpaní, třetí vyhořelí, čtvrtí umírají v důsledku nějakého pracovního úrazu či neštěstí. V České republice je nejsmrtelnějším zaměstnáním řízení kamiónů. Na druhé příčce je to obsluha technických zařízení a strojů, teprve pak následuje stavebnictví. V naší zemi však naštěstí smrtelných pracovních úrazů není mnoho, nicméně v jiných zemích, kde je bezpečnost práce na nižší úrovní, umírá podstatně více lidí. Ale lopotou se v knize Kazatel nemíní pouze práce, ale veškerá lidská činnost pod sluncem.

Veškerá lidská činnost je lopota, proto vše je absurdní a pouze honbou za větrem. Především vše, co je pokřivené, nelze narovnat. Pokřivené, zkroucené je v mluvě Starého zákona míněna smrt, odchod člověka z tohoto světa. Ta nelze zvrátit. Smrt patří k lidskému životu a nelze ji z života vymazat nebo odsunout na neviditelnou kolej. Žijeme a umíráme, pouze novozákonní výhled nám dává naději, že Ježíš Kristus přemohl brány smrti a nabízí věčný život všem, kteří uvěří v jeho jméno. Takovou naději Kazatel neměl, proto konstatuje, že pokřivení nelze narovnat.

Kazatel rovněž konstatuje, že čeho se nedostává, nelze spočítat. Tohle úsloví pochází z obchodní praxe. Tam, kde nic není, nelze nic spočítat. Z matematiky sice víme, že s nulou se počítat musí, ale v obchodě je nula velmi špatné číslo. Nula znamená žádný výdělek, žádný zisk. V našem případě lze tedy nulu vyložit jako neexistenci, to znamená také smrt.

I když Kazatel získal moudrost a nabyl mnoho vědomostí, poznání, stojí pokorně při zemi. Stálo ho to však nemalé úsilí, neboť sám sebevědomě říká: Hle, nabyl jsem větší a hojnější moudrosti než ti všichni, kdo byli v Jeruzalémě přede mnou. Ale nakonec Kazatel vystřízliví a nemá hlavu v oblacích. Naopak je velmi střízlivý, ano až tvrdě realistický. A možná zpočátku sebevědomý tón se mění v tón velmi umírněný a pokorný. Lidská moudrost je částečná, omezená, nelze ji zbožštit, přeceňovat. Kde je mnoho moudrosti je také mnoho hoře, mnoho trápení. Nabytí moudrosti je bolestný proces, který stojí mnoho let studia a usilovné práce. Člověk se neustále učí, aby nakonec zjistil, že jeho poznání je stále pouze částečné a omezené. Spoustu věcí, které se člověk v dětství a mládí naučil, stejně zapomene. Ano, jsou věci, které si pamatuje stále, ale mnoho znalostí i dovedností nakonec zapomene. Dalo by se říci, že se člověk učí stále. Je to nikdy nekončící proces, proces, který se nedá uzavřít a ukončit. Tam, kde je moudrost, je také zodpovědnost. A zodpovědnost přináší starosti. Kdo je zodpovědný, ten myslí na prospěch a blaho druhých lidí. Ten, kdo se do této služby pustí, má nutně starosti a trápení. Tak je zřejmě potřeba chápat verš: Kde je mnoho moudrosti je také mnoho trápení.

Tento verš může znít skepticky a pesimisticky. Může být výsměchem moudrosti. Může odradit každého, kdo se svědomitě snaží učit se a nabýt moudrosti a poznání. Na tento provokativní verš se však také můžeme dívat kladně a pozitivně. Kazatel chce říci, že člověk za svého života nepozná všechno, jeho vědění je omezené. Moudrost ho v žádném případě nespasí ani nezachrání. Sebe chytřejší a sebe moudřejší člověk nevstoupí do Božího království, pokud sám nevyzná svůj hřích a neuvěří v Ježíše Krista jako osobního spasitele. Samotná moudrost není vstupenkou do Božího království.

A tak je potřeba vyznat, že moudrost je dobrým ovocem Ducha svatého, ale nakonec zůstává víra, naděje a láska. Moudrost v této trojici zmíněna není.

Modlitba: Náš Pane, dej, abychom si vážili a ctili moudrost, ale zároveň nám dej poznání, abychom moudrost nepřeceňovali a nepovýšili ji nad vše ostatní. Dej nám pokorného ducha, aby nás držel pevně při zemi.