12.5.13

27.05.2013 08:48

12.5.13
První čtení: Gn 45, 1-28
Text kázání: Gn 45, 28

Nechť Tvé slovo jasně vzplane a ostříhá našich cest.
Kázání: Milí přátele v Kristu, naše dnešní kázání bude samozřejmě vztaženo na celý přečtený oddíl, ale především se bude týkat tématu odpuštění.
Josef totiž odpustil svým bratrům. Mohl se sice zachovat jinak, mohl potrestat své bratry, ale nakonec zvolil cestu odpuštění. Tohle odpuštění však nebylo úplně zadarmo. Než se Josef k odpuštění odhodlal, podrobil bratry docela dlouhé zkoušce, která měla bratřím připomenout jejich dávné selhání. Teď jsme na konci, u vyvrcholení celého příběhu, u Josefova odpuštění. Jak bylo z předchozích kapitol zřejmé, akt odpuštění u něho neproběhl snadno a lehce. Ovšem pořádné a důkladné odpuštění nikdy neprobíhá hladce a příjemně. Je to často velmi dlouhý zápas a nepříjemný boj, který bolí a kouše.
Podívejme se nyní na odpuštění v biblických látkách blíže. Odpuštění v bibli je skutek, který je popisován řadou výrazů: odpustit, prominout, neklást vinu, smazat, zapomenout…atd. Odpuštění v převážně většiny biblických příběhů je Boží čin, který ukončuje nešťastnou situaci vytvořenou hříchem člověka, situací, která uráží Boha a tíží člověka. Je to skutek, jenž obnovuje pravý vztah mezi člověkem a Bohem odstraněním rušivého prvku-hříchu, lidského přestupku. Bůh, původce odpuštění, jedná naprosto svrchovaně. Ve svém milosrdenství a ve své trpělivosti odmítá vykonat zasloužený soud a dává člověku odklad.
Josef svým bratrům odpustil. To jsou životní chvíle, které jsou značně emotivní a intimní, kdy je přímo nutné vyloučit diváky. To není představení pro lidi, to není teatrální show, ani divadelní kus. Do této kategorie patří i zpověď nebo pastorační rozhovor. Proto Josef křičí: „jděte všichni pryč“. Ti diváci, by stejně nepochopili, oč tu běží. Kdo nezažil, těžko může pochopit, co se odehrává v srdcích, v myslích a v žilách lidí, kteří něco spolu prožili, ať už to byli prožitky negativní nebo pozitivní.
Josefovým poznáním byli jeho bratři velice překvapeni a zaskočeni. Dokonce se zhrozili. Což mohli v Egyptě očekávat něco takového? Po tolika dlouhých letech. Josefovi bratři nyní teď zakouší poznání své vlastní viny (ta je vždy hrozná a děsivá) a setkání s tajemstvím. Josef jim totiž vyloží, že vše byl Boží skrytý plán. Josef doslova říká: „Bůh mne poslal před vámi, …. a učinil mě otcem faraónovi, pánem celého jeho domu a vladařem v celé zemi egyptské“. Je to něco velmi podobného jako novozákonní svědectví apoštolů: Vy jste bičovali a ukřižovali, ale Bůh vzkřísil z mrtvých. I zde byl Josef téměř na prahu své vlastní smrti, ale Bůh ho podivuhodným způsobem vytáhl z vězení, aby mohl předstoupit před faraóna a vyložit mu jeho sny. 

S tím Božím tajemstvím je to samozřejmě pro nás těžko pochopitelné. Prodání do Egypta je hřích ničím neomluvitelný; ale právě ve chvíli, kdy to bratři poznali a čekali hrozný trest, je jim zvěstováno, že Bůh vedl svého vyvoleného cestou utrpení kvůli nim. Josef odvrací také zrak bratří od minulosti k slavné budoucnosti, k níž je Bůh povolává.
Josefova závěrečná řeč je vyvrcholením celého dlouhého vyprávění. Vnáší do událostí nové světlo, kterým je odhaleno důležité a podstatné hledisko. Josef ve svém utrpení poznal a učí tomu své bratry, že nad lidskými tužbami a záměry, nad lidským usilováním a konáním stojí živý Bůh, jehož vůle nakonec rozhoduje. Člověk ji nemůže zvrátit, chtě nechtě jí musí sloužit. To ovšem nezbavuje odpovědnost ani nezakrývá lidskou vinu. Proti slovům: „vy jste mě prodali“ (ta slova nařčení tam jsou)-stojí: „Bůh mě poslal před vámi“.
Své bratry posílá Josef pro otce, aby ho přivedli (podobně jako přivedli Benjamína) a usadili se spolu s ním v Egyptě. Josef se chce postarat o svou rodinu, tak jak se Bůh chce starat o nás. Josef je teď pánem celé země a chce, aby jeho rodina bydlela v Gošen, tedy v místě, které se táhne na západ od dnešního Suezského průplavu.
Egyptský Gošen byl v tehdejší době pro pastevce nejlepší část egyptské země. Byla to oblast velmi úrodná a nadto ležela jen nedaleko Josefovy residence směrem k zemi keneanské a byla zde trvale pastva pro stáda Jakobových synů.
Když se Josefovi bratři vrátí znovu domů, vše vyklopí svému otci Jákobovi. Již nelžou, ale mluví pravdu. Změnilo je poznání viny. Bázeň Boží je proměňuje. Začínají tušit, že mají co činit se samotným Bohem.
A tak příběh pomalu končí. Tečku za naším příběhem udělá ještě stařičký praotec Jákob sám, když řekne: „Josef ještě žije“. Ano ten ztracený a pro všechny blízké zemřelý Josef ještě žije. Je to přímo velikonoční zvolání a vyznání: „Ježíš žije“, ano ukřižovaný Ježíš vstal z mrtvých a žije. Jákob uvěřil, že Josef žije, jde tedy o víru, Ježíšovo zmrtvýchvstání můžeme přijmout rovněž jedině ve světle víry. Ztracený syn je nalezen, umřel a vstal z mrtvých, za což patří Bohu díky.

Modlitba: Nebeský Otče, děkujeme Ti, že nám neustále ukazuješ, jak máme ve svém vlastním životě volit, že nám ukazuješ jak vysokou cenu má odpuštění. Na dávných příbězích těch, které sis vybral a zamiloval, ukazuješ, jak se vyrovnávat s utrpením a příkořím. Prosíme, ať máme sílu je napodobovat ve svém vlastním životě.
 

—————

Zpět