13.10.13

13.10.2013 13:15

Bohoslužby 13.10.13
První čtení: Sk 4, 1-20
Text kázání: Sk 4,19-20

Svíce nohám mým je slovo tvé a světlo stezce mé.
 
Kázání: Milé sestry a milí bratři, na úsvitu křesťanských dějin výrazným způsobem vystupují do popředí Petr s Janem. Oni jsou ti, kteří přebírají hlavní iniciativu ve zvěstování evangelia. Jsou aktivní a nebojí se jít v Kristových stopách. Činí dobrodiní, tak jak ho činil Ježíš. Žáci napodobují svého učitele a mistra.
Petr s Janem dokonce uzdravují lidi, tak jak to dělal Ježíš. Mají s tím však nemalé obtíže. Za to, že uzdravili chromého člověka u jeruzalémské brány, se dostali do vězení. Z vězení se však záhy dostanou, neboť židovská rada neshledala žádný přestupek z jejich strany. Při propouštění jim židovská rada však přikázala, aby o tom ukřižovaném před lidmi nemluvili. Apoštolové leč nemohou jejich příkazu uposlechnout, protože si jasně uvědomují, že více sluší poslouchat Boha než lidi. A říkají svým představeným zcela otevřeně: „Neboť o tom, co jsme viděli a slyšeli, nemůžeme mlčet“.
Ano, evangelium se nedá umlčet ani zamlčet. Přiznat se ke Kristu, nezapřít ho, je na cestě následování Ježíše Krista velmi důležité.
Jistě si Petr několikrát vzpomněl, kterak svého mistra třikrát zapřel. Jistě si vzpomněli i další učedníci, kteří se ze zahrady getsemanské rychle vytratili a rozprchli se do svých domovů, když zatýkali a odváděli jejich mistra do vězení.
Nyní Krista nelze zapřít. Úkol apoštolů je opačný, vyznat Krista na každém kroku, přiznat se k němu a říci, že vše, co oni dělají, se děje v jeho jménu.
Přiznat se ke Kristu, to nebyl úkol jenom prvotních apoštolů a křesťanů, to je úkol nás všech i dnes. Dosvědčovat Krista v bezbožném světě, je myslím úkol, o to naléhavější.
V jeho jménu se každou neděli scházíme, v jeho jménu konáme i mnoho dalších shromáždění v roce. V jeho jménu však můžeme činit i mnoho dalších věcí, které nám jaksi unikají pozornosti. Málo diakonie, málo studia bible, málo modliteb pro druhé v jeho jménu konáme ve všední den. Mnohé z toho, co dělali apoštolové, se v našem křesťanském životě vytratilo.
Nad tou to změnou se máme dnes zamyslet. Posloucháme více lidi nebo Pána Boha? To je vážná otázka. Odpovědět na tuto otázku, není vůbec jednoduché. Neposlouchat lidi, ale Pána Boha, chce totiž velkou odvahu a kuráž. Vzpomeňte na starozákonní příběh o židovských porodních bábách. Jim je jasné - co mají dělat - neposlouchat faraóna - ale Boha. Neposlouchat nařízení, které usmrcuje bezbranné - byť by mělo váhu faraónského rozkazu - ale poslouchat Boha - který stojí na straně bezbranných a zabíjených. "Bály se Boha" - zdůrazní starozákonní vypravěč - a nám může být jasné - že bázeň před Hospodinem je cosi úžasného a nádherného - neboť poslušnost Boha chrání život - a najde řešení i v temné a beznadějné situaci.
Když se bojíš Boha, nedáš si už totiž nahnat strach od lidí. Nedáš si namluvit, že malí či velcí faraóni vládnou světem a dějinami - a že nezbývá než sklapnout, držet ústa a krok a poslouchat jejich nesmyslné smrtící rozkazy. Nedá se samozřejmě s jistotou říci, že by člověk už strach neprožíval - ale nenechá se jím opanovat. Ví, že má cenu s ním zápasit.
A tak se o Šifře a Púe (to jsou jména oněch statečných porodních asistentkách a jejíž jména v češtině znamenají krása a jas) vypráví, že se nezalekly faraónských nařízení, ale "živých nechávaly pacholíků..." jak poeticky říká kralický překlad.
Do cesty smrtícímu rozkazu se postavila bázeň před Bohem. Víra, která ví, že lépe jest poslouchat Boha než lidí. A jestliže se Izrael neocitl na pokraji vyhlazení, vděčí za to věrnosti a bázni Šifry a Púy.
K takové odvaze a víře jsme všichni povolání. Takové víře Bůh žehná - aby se stala inspirací - krásným příkladem - a zářivým světlem, které prozáří právě ty temnoty a bezvýchodnosti, které nastrojí lidští faraónové a vládci.
Sestra a bratři,   je mnoho takových věrných a statečných svědků, známých i neznámých. Je ovšem také pravda, že mnohem častěji se stává, že strach z lidí převáží nad bázní Boží. Pomysleme v této souvislosti na téhož Petra, který zapřel Krista. Na tomto učedníkovi vidíme jako v zrcadle své poklesky. Petr však prohlédl. Dokázal přijmout svou chybu a vinu. Nezametl ji pod stůl, jak se to dnes často dělá, ale přiznal svou slabost a dokázal ji pojmenovat pravým jménem. Hřích se nedá zatajit. Hřích se nedá rovněž svést na druhého. Hřích lze jenom vyznat, protože jakékoli zapírání svých chyb, jenom potápí člověka na dno jeho zmaru.
Nakonec v knize Přísloví je tato moudrá věta: „Kdo kryje svá přestoupení, nebude mít zdar, ale kdo je vyznává a opouští, dojde slitování.“ To je jediná cesta, aby se křesťan a církev stali navzdory všemu přece jen pro Krista krásou a jasem. Amen

Modlitba: Pane náš, dej nám odvahu Tebe vyznat před druhými. Dej, abychom Tě nezamlčeli, když máme svědčit o Tvém evangeliu. Dej nám rovněž odvahu poslouchat Tebe a ne lidi či mocné tohoto světa. Ty jsi totiž náš Pán a Král a stojíš vždy na straně práva a spravedlnosti. amen
 

—————

Zpět