22.9.13

13.10.2013 13:13

Bohoslužby 22.9.13
První čtení: Sk 2, 14-36
Text kázání: Jl 3, 1-5

Svíce nohám mým je slovo tvé a světlo stezce mé.
Kázání: Milé sestry a milí bratři, lidé již od ne paměti mluvili o duchu. Nejprve to byli všelijací malí duchové s malým m, kteří prostupovali lidským životem od jeho počátku až do konce. A tihle duchové se neztratili dokonce ani v dobách, kdy Evropou prošlo křesťanství a razilo pouze víru v jednoho Ducha svatého, který je stejné podstaty s Otcem a Synem. Paradoxně ani v komunistických dobách se pojem duch nevytratil. Naopak v dobách socialismu patřil mezi oblíbené mediální obraty třeba takový „duch porozumění“ anebo „duch revolučních tradic“. A je s podivem, jak často se mluví i dnes v naší společnosti o duchu. Mluví se o „duchu zákona“, o „duchu doby“, ale i „o duchu Vánoc“ apod. Ale o Duchu božím, který je však tu a tam sesílán na zem a proměňuje lidská srdce, se povětšinou nemluví. O tomhle Duchu však chceme dnes hovořit v souvislosti s dávným proroctvím starozákonního proroka Joele.
Byl to Apoštol Petr, který ve svém letničním kázání cituje a vykládá slova proroka Joele, která jsme před chvíli četli. Ano, zmínka o vylití Ducha je ještě na několika místech Starého zákona. Na vylití Ducha totiž čekalo mnoho lidí v Izraeli. Byla to všeobecná víra a naděje mnohých, že jednou přijde ten čas, kdy Duch Boží sestoupí na zem a bude doslova vylit na lidi. Apoštol Petr dávné Joelovo proroctví vztáhl na událost seslání Ducha svatého na sebe a dalších 11 učedníků.
Pojďme se však na Joelovo proroctví podívat trochu blíže. Prorok Joel ohlašuje věk, kdy budou mnohé věci jinak, než jsme na ně zvyklí. Už v prvním verši říká docela překvapivě: „Vaši synové a dcery budou prorokovat“. Duch proroctví a slovo učitelské patřilo v tehdejší izraelské společnosti především otci, ne synovi, natož dceři. A ve shromážděních rovněž příslušelo jinochům před staršími mlčet. Ještě dodnes je ve věcech rozhodování, ať už jde o věci politické nebo soudcovské, dána přednost stáři a zkušenosti před mládím a absencí praxe. A nyní slyšíme, že to budou především naši synové a dcery, jenž budou mít vhled do věcí, které budou rozhodovat o naší budoucnosti.
Naopak starci budou mít podle druhého verše sny. To je také zvláštnost. Umění vykládat sny bylo v bibli vždy prioritou mladých. Stačí zde připomenout postavu mládenečka Josefa, který byl mistr ve snění a jeho výkladech či mladíka Daniele, který se svými výklady snů si rovněž zjednal uznání a respekt. Ano, dar vykladačství snů, svěřoval Bůh vždy mladých lidem, neboť mladý člověk především myslí dopředu, má plány a vize, má rovněž představy, kterak změní mnohé věci. Mladým lidem se snáze sní o budoucnosti než lidem starým. Staří lidé jsou zpravidla více obráceni do minulosti. Rádi vzpomínají na to, co vše ve svém životě prožili a zažili. Snění do budoucna již není příliš pro staré lidi. Boží duch umí však i takovým lidem dát sny věku příštího, stejně jako mládencům vidění věci skrytých oku a rozumu.
Věk Ducha bude v každém ohledu překvapivý. Ve věku Ducha padnou všechny dosavadní stupnice a řády. Vše na co jsme byli doposavad zvyklí, bude jinak.
Ani na otroky a otrokyně se nezapomíná. I na ně bude vylit Duch Boží, což znamená, že i sociální struktury padnou a nebude již žádných nápadných rozdílů, které by společnost bolestně rozdělovaly. Jinými slova první dva verše jsou vizí o naprosto jiné společnosti, která bude před Bohem jako jedno tělo.
Další verše jsou popisem o věcech přírodního charakteru, které nás také překvapí. Tak je řeč o divných úkazech, které se objeví na nebi i na zemi. Bude zde také krev, oheň a dým.
Sestry a bratři, divné důkazy mohou být různé. Nemylme se, nejsme natolik dobří, abychom byli schopni vysvětlit každý úkaz v přírodě. Jsou a budou přibývat takové úkazy v přírodě, kterým nebudeme rozumět nebo lépe řečeno: nebudeme rozumět jejímu poselství. Vždyť nakonec i v bibli máme řadu úkazů, nad kterými jenom kroutíme hlavou. Stačí, zde připomenou 10 Božích ran na Egypt, kdy ani sami Izraelci někdy plně nerozuměli Božímu jednání.
Obrazy krve, ohně a dýmu však bezesporu v historické paměti Izraelců odkazují na Boží rány v Egyptě. Tam sehrály novou etapu izraelským dějin a budou hrát vždy svou roli, když se bude rodit něco nového a jiného. U proroků to bude vždy doprovázeno i s hroznými a temnými přírodními úkazy, ať už to bude zastření slunce temnotou nebo měsíc krví.
Boží soud stihne všecko stvoření, nejen člověka. Celá příroda projde mimořádnými bolestmi a úzkostmi posledního času. Totální zničení starého světa je předpokladem nového stvoření.
Při smrti Ježíše také nastala tma jako předobraz dne Hospodinova, který ve své plnosti je i pro nás teprve budoucností.
Jenže naděje je tečkou nebo dvojtečkou našich dvou textů. Naděje, která umírá poslední. Naděje, která spojuje a propojuje oba texty ze Starého a Nového zákona, takže může být nadějí i pro nás. Ano, naděje je i u proroka Joele, tak jako u apoštola Petra. Oba svorně říkají: Kdo bude vzývat jméno Hospodinovo, kdo bude vzýván jméno Páně, ten bude zachráněn. A tj. evangelium i dnešní neděle. Amen
Modlitba: Pane Ježíši Kriste, děkujeme ti za dar tvého Ducha, kterého jsi nám seslal podle svého zaslíbení. Vyznáváme, že je to on, který nás drží ve tvé blízkosti a přivádí na cestu tvého následování. Děkujeme ti, že za nás nepřestáváš bojovat a že o nás nepřestáváš pečovat. 

 

—————

Zpět