25.12.13

26.12.2013 13:26

Bohoslužby 25.12.13
První čtení: L 2,1-20
Text kázání: L 2,8-11
 
A v té krajině byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda. Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnila se jich veliká bázeň.Anděl jim řekl: "Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově.
Náš Bože laskavý, sešli nám Ducha svatého, ať srdce z nás každého k dobrému napraví.
Kázání: Milé sestry a milí bratři, z celého vánočního příběhu, který jsme četli u evangelisty Lukáše, se dnes budeme věnovat její střední části, kterou bychom mohli nazvat „pastorale“.
V této střední části vánočního příběhu čteme: „ A pastýři byli v krajině té...“, což znamená, že pastýři se pohybovali v betlémské krajině, kam putoval Josef s Marií, aby se nechal zapsat do majetkové listiny. Toto sčítání lidu a majetku si vymyslel římský císař Augustus, který chtěl mít ve své říši perfektní pořádek a především velký přehled o vybírání dání, které jsou vždycky alfou a omegou úspěšnosti jakékoliv vlády. Že to bylo v krajině betlémské není pochopitelně náhoda, neboť Izrael skutečně očekával Spasitele a Mesiáše, který bude pocházet právě z této izraelské oblasti. Betlém byl tedy podivuhodným místem, ke kterému se upínaly nejen vzpomínky Božího lidu, ale i jeho velká očekávání.
Nuže, pastýři byli v této krajině pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda. Je dobré si uvědomit, že prostí pastýři v našem textu řádně dělají, co mají; jsou vzhůru, nespí, ale bedlivě hlídají a neopouštějí své svěřené ovce. To je jistě příkladný obraz pastýřů, kteří ovšem v Ježíšových dobách měli velmi špatnou pověst. Byli dokonce srovnávání s lupiči, zloději a násilníky. Snad to bylo proto, protože dlouhé dny a týdny žili odloučeni do svých domovů a od svých rodin. Žili často pod širým nebem, v divočině, kde se museli opravdu ohánět, aby vůbec přežili. Postavy těchto pastýřů mi připomínají dnešní beduíny na Sínaji nebo v Izraeli, kteří stále žijí napůl kočovným a divokým způsobem života a jsou pochopitelně po zuby ozbrojeni a občas se zachovají zcela nevypočitatelným způsobem.
Ovšem pastýři v Izraeli měli slavnou minulost, kterou evangelista Lukáš chce letmo připomenout, neboť minulost slavných postav izraelských dějin byla velmi úzce spojená s tímto povoláním. Vždyť praotec Jákob, Mojžíš nebo král David byli nějakou dobu rovněž pastýři, kteří se svědomitě starali o stáda ovcí.
Pastýři z našeho příběhu však určitě nepatří ke zbožným nebo politicky aktivním skupinkám Izraelců. Žijí spíše na okraji společnosti a plní si své malé a drobné pracovní povinnosti, aby uživili sebe a svou rodinu. A přece právě k této málo zbožné skupince přichází anděl Páně. Anděl tedy nejde ke zbožným a učeným Izraelcům, ale k nepatrným pastýřům. Jde pozdravit ty unavené a umdlené lidičky, kteří vykonávají svou nelehkou práci pod širým nebem. Anděl je osloví: Nebojte se! Ano, i pastýři, kteří byli ošlehání těžkými přírodními podmínkami se bojí. Inu, byli zvyklí pouze na svit slunce a měsíce, ale Boží zář byla pro ně příliš silné kafe. Tak, kde je Boží zář, ta je totiž víc světla než při nejjasnějším slunci. A to vyleká i jinak odvážné pastýře, kterým se najednou zmocní veliká bázeň.
Anděl Páně je však uklidňuje, protože Bůh nechce člověka strašit a děsit, chce jej pouze oslovit. Hospodin totiž přichází za člověkem, aby jej zachránil, takže anděl vyřizuje pastýřům slovo potěšení. Ano, slovem potěšení v podstatě začíná evangelium, neboť anděl zvěstuje a vytrubuje velikou radost: „Hle, narodil se vám dnes Spasitel, Kristus, Pán“.
Při této andělské zvěsti je důležité si uvědomit, že příchod Mesiáše se uskuteční narozením. Znamením je právě lidství. „Toto vám bude za znamení-naleznete nemluvňátko...“. Ježíš Kristus se narodil, jako jsme se narodili i my. To je to znamení-lidské tělo, Ježíš bude z masa a kostí, stal se člověkem, jedním z nás. Ježíš tedy nebude robot nebo éterická či nadpozemská bytost, ale člověk, který bude cítit, přemýšlet a myslet jako my. Tak jak zpíváme každé vánoce ve třetí sloce písně Narodil se Kristus Pán: Člověčenství naše, ráčil vzíti na se. Z toho je potřeba se veselit a radovat, nejenom, když zpíváme tuto vánoční hymnu, ale každou neděli, ba každý den. Máme se radovat, veselit se, těšit se, protože přichází Boží syn, který si prožil trudný lidský úděl se všemi radostmi a těžkostmi, takže nám velmi dobře rozumí a chápe nás. Ježíš jako pravý člověk a pravý Bůh, to je náš Spasitel, který každému z nás nabízí pomocnou ruku.
To poznáváme spolu s pastýři. To je slovo Boží pro nás pro letošní vánoce. Nemusíme se zbytečně obávat-nejenom ostrého světla z nebe, které právě o vánočních svátcích osvěcuje všechny naše temnosti a temné zákoutí našeho života. Narodil se nám Spasitel, který přináší smíření a odpuštění do našich životních příběhů. Boží smíření-to je realita vánočního evangelia, to je ta radostná zvěst, kterou slyší pastýři od anděla.
Tato andělská zvěst nenechá prosté pastýře v klidu. Naopak, jsou vyburcování k velké aktivitě. Čteme, že se zvedli a navzájem si řekli: "Pojďme až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil." Pastýři nechali svá stáda a šli do Betléma pěšky, aby uviděli Spasitele. Chtějí být při tom, nechtějí zmeškat tu zcela výjimečnou a mimořádnou situaci, která se v jejich životech již nikdy nemusí opakovat. To odhodlání pastýřů by nás mělo motivovat, abychom na Boží zvěst rovněž zareagovali tím, že půjdeme tam, kam nás Pán Bůh zrovna posílá. A my jsme Pánem Bohem vyslání na Boží vinici, tj. ke službě, abychom každému člověku dosvědčovali toto radostné vánoční evangelium. Každé Vánoce, která smíme slavit, jsou totiž novým a novým pozváním k této nezištné službě tomu narozenému dítěti. K službě pokoje a smíření.

Modlitba: Náš Pane, děkujeme ti, že v jeslích leží dítě. Člověk z masa a kostí. Jeden z nás. Děkujeme ti, že je to tvůj Syn, Pán a král. Opět jsme poznali, že v nás máš stále zalíbení. Máme z toho velkou a upřímnou radost a za vánoční evangelium jsme ti stále vděční. 

—————

Zpět