4.2.2018

Bohoslužby 4.2.18

První čtení: Ef 5, 8-20

Text kázání: Kaz 3,5-6

Nasyť nás svým milosrdenstvím hned ráno a po všechny dny se budeme radovat a plesat. amen

Kázání: Milé sestry a milí bratři, z poetické básně o čase se dneska budeme věnovat pátému a šestému verši. V těchto verších je seřazeno opět osm časů, čas rozhazovat a sbírat kameny, čas objímat i neobjímat, čas hledat, ztrácet, opatrovat a odhazovat. Zkusme opět dát slovo Kralické bibli, tam stejný text zní takto: „Čas rozmítání kamení a čas shromažďování kamení, čas objímání a čas vzdálení se od objímání; čas hledání a čas ztracení, čas chování a čas zavržení“

          Nejprve je tedy řeč o rozhazování a sbírání kamenů. Zde pochopitelně není řeč o nějaké dětské hře, při které se z kamenů a kamínků staví chaloupka nebo hrad. Co však rozhazování a sbírání kamenů znamená? Výkladů je celá řada. Jeden například praví, že se jedná o obchodnickou činnost, přičemž kameny jsou prostě peníze. Další výklad upozorňuje na to, že kameny byly odkládány či odstraňovány při stavebních úpravách. Kultivace pole znamenala náročný sběr kamenů a jejich skládání na hromady. Kameny se používaly ke stavbám domů či chrámů, ale používaly se rovněž k vojenským účelům jako střelivo pro vrhací stroje a praky. Židovští vykladači zase měli zato, že se jedná o jinotaj pro manželský styk a pro zdrženlivost. K tomuto výkladu by pak seděl další úsek pátého verše, kde je řeč o objímání. A objímání spadá do manželské oblasti, kdy se dva lidé mají rádi a tímto způsobem si to mimo jiné vyjadřují.

          Objetí samozřejmě nepatří pouze do sféry manželského života, ale můžeme ho vztáhnout i do okruhu širšího společenství, kde se objímají členové jedné rodiny nebo přátelé či příslušníci jednoho národa. Objetí je výrazem jisté náklonnosti a signálem k přijetí i usmíření. Máme například před sebou některé scény ze Starého zákony, kdy objetí hrálo velmi důležitou roli. Jako příklad bych zde uvedl příběh Jákoba a Ezau, tedy dva bratry, kteří se vůbec neměli rádi. Když se po dlouhých letech vracel Jákob domů, obával se, že ho jeho bratr Ezau nepřijme a neodpustí mu. Nakonec však došlo k dojemnému usmíření, takže na stránkách knihy Genesis můžeme číst: „Ezau se k němu rozběhl a objal ho, padl mu kolem krku a políbil ho; oba zaplakali“. Muselo jít o velmi emotivní shledání, kde právě objetí a políbení hraje zásadní roli.

            Objetí patří k neverbální komunikaci a někdy dokáže více než množství slov. Pokud náš kontakt s druhými doplníme o objetí, zvyšuje to naši důvěryhodnost. Ne každý je však na tento druh komunikace zvyklý, někomu to může být nepříjemné, protože není na to zvyklý. Je otázkou, jestli se to máme učit. V pečovatelské službě jsem se dokonce setkal s tímto směrem, který objetí v péči o druhé velmi doporučuje. Medicína a psychologie totiž zjistila, že objetí může přispět ke snížení našeho stresu. Po objetí je naše tělo uvolněnější a čím uvolněnější naše tělo je, tím lépe bude například reagovat na oxidační stres. Objetí tak má pozitivní dopad nejen na naši duši, ale na i naše tělo. I Jákob s Ezauem se po vzájemném objetí museli cítit mnohem lépe, protože negativní a škodlivé myšlenky na pomstu byly rázem odplaveny.

          Hledat a ztrácet. Ty jsou činnosti, kterým se věnujeme poměrně často. Řekl bych mnohem více než objímání. Co člověk ve svém životě neustále něco hledá. Někdo hledá celý život a nemůže najít. Někdo hledá ztracené věci, někdo manželku, někdo práci, někdo zakopaný poklad. Kniha Kazatel zde však myslí především na mezilidské vztahy, takže spíše sedí to hledání životní partnera nebo přátel. Dneska se dokonce hledá máma nebo táta, tak se jmenuje i konkrétní pořad na televizi Prima. Prostě vztahy jsou dneska tak křehké, že jsou často lidé sami, a tak hledají dále. Zde se ukazuje, že hledání mezilidských vztahů nemáme plně v rukou, hodně totiž záleží na těch druhých a pokud člověk neumí dělat kompromisy, tak většinou hledá bezvýsledně a marně. V bibli však máme kouzelnou větu, která říká: Kdo hledá, ten najde. Chce to však trpělivost a uvědomit si, že při hledání mohu také ztrácet.

          Opatrovat a odhazovat. Zde asi každého napadne čas výchovy, který má své určené hranice naším věkem. Rodiče se starají o své děti, opatrují je, starají se o ně, vychovávají je, učí je, podporují je. A pak přijde chvíle, kdy děti odejdou, aby se postavily na své vlastní nohy a založily své vlastní rodiny a své vlastní domovy. Je to chvíle, kdy se mladý člověk staví na vlastní nohy. Je to chvíle osamostatnění a je dobré, abychom čas opatrování a odhazování respektovali a nesnažili se své děti opečovávat věčně. Tím svým dětem nabídneme spíše medvědí službu, protože je nikdy nenaučíme, že se mají konečně starat sami o sebe a vzít odpovědnost na svá bedra.

          Milí přátele v Kristu, čas plyne dál a za chvíli i dnešní nedělní bohoslužby budou minulostí. Žijme proto přítomností, protože minulost už nemůžeme změnit. Ano, můžeme se z minulosti poučit, ale změnit ji nedokážeme. Před námi je další čas, čas budoucí, pro který platí, co výstižně řekl apoštol Pavel v dopise do Efezu, abychom si počínali jako moudří lidé a nepromarnili svůj drahocenný čas. A to je důležité. Získejme z času co nejvíce. Vymáčkněme z něj maximum. Využijme čas. Svěřený čas můžeme opravdu promarnit, a to by byla velká škoda. Proto nám přeji, abychom svůj čas neutráceli, ale zhodnocovali. Neboť požehnaný je čas, který strávíme v lásce, míru a pokoji s Pánem Bohem i druhými lidmi. 

Modlitba: Náš Pane, dej, abychom se svěřeným časem nakládali moudře a nepromarnili ho. Dej, abychom svůj čas také naplnili službou a práci na Boží vinici.