4.5.14

Bohoslužby 4.5.14
První čtení: Sk 21,1-16
Text kázání: Sk 21,14; Mt 6, 10;  L 22,42

Sk 21:14  Protože se nedal přemluvit, přestali jsme naléhat a řekli jsme: "Děj se vůle Páně!"
Mt 6:10  Přijď tvé království. Staň se tvá vůle jako v nebi, tak i na zemi.

Pane, otevři mi oči, ať mám na zřeteli divy ze Zákona tvého. amen

Kázání: Milé sestry a milí bratři, apoštol Pavel se vrací do Jeruzaléma. Ano, do svatého města, do města Davidova, kde je Sión, ale kde je také Golgota, onen kopec lebky, kde ukřižovali Ježíše Krista. Do města, kde to vše začalo. Do města, které stále přitahuje jako magnet železné předměty. I Pavel byl Jeruzalémem, starobylým městem pokoje, stále a stále přitahován a poután.
Vrací se tam navzdory varováním. Na své zpáteční cestě je totiž Pavel varován svými bratřími, aby do Jeruzaléma rozhodně nejezdil a necestoval. Čekají ho tam pouze nepříjemnosti, pouta a vězení.
Dokonce věhlasný prorok Agabós jde Pavlovi vstříc, aby ho také varoval. Jeho předpověď v podobě malého dramatu, který předvede s Pavlovým opaskem, vyjde v Pavlových očích rovněž naprázdno. Pavel je již vnitřně rozhodnut, že do Jeruzaléma pojede a pro Krista podstoupí naprosto vše.
Tímto gestem chce Pavel dotvrdit svou spoutanost s Ježíšovým příběhem. Ježíšův kříž je i jeho křížem.
I Pána Ježíše varovali jeho učedníci, aby na velikonoční svátky do hlavního města Izraele vůbec nejezdil. Ano, i Ježíš byl odrazován od své křížové cesty.
Sestry a bratři, apoštol Pavel řekne na závěr svého rozhodnutí jít do Jeruzaléma: děj se vůle Páně. Tímto zvoláním jde rovněž v Ježíšových šlépějích. Ano, je to getsemanská modlitba, kde z Ježíšových úst zaznějí právě tahle slova: "Otče, chceš-li, odejmi ode mne tento kalich, ale ne má nýbrž tvá vůle se staň." Jsou to slova poslušnosti a pokory. Ježíš respektuje Boží vůli, i když ta vůle znamená vposled jeho velké utrpení, bolest a smrt na kříži. Ano, Ježíš nechce zklamat své věrné, neboť byl to právě on, kdo je učil v modlitbě Páně: staň se tvá vůle jako v nebi, tak i na zemi. Ježíš chce být věrný svému učení, chce dostát toho, co sám několikrát předpovídal, chce vypít kalich hořkosti až do úplného dna.
Co je však tou Boží vůli? Jak rozumět Ježíšově prosbě v modlitbě Páně i Pavlovu odvolání se na vůli Páně? Ano, co je Boží vůlí? V Lukášově evangeliu na začátku slyšíme, že Boží vůle je pokoj na zemi, Boží vůle je dobro pro všechny lidi. To Pán Bůh chce, ale my to často kazíme. Jeho vůle se na zemi neprosadí násilím ani zázraky, ale odpovědným jednáním lidí, které si Pán Bůh povolává. Jejich svědectvím, vytrvalostí ve víře, účinnou láskou. Zkrátka takovým životem, který je v souladu s Boží vůlí. Byť by to pro tyto svědky znamenalo vzít na sebe kříž, přijmout ústrky, vyrovnat se s posměchem, ale také unést to nejhorší: nenávist, ponižování nebo dokonce vytrpět smrt.
Prosba "buď vůle tvá" znamená především: Dej mi, Bože, sílu a odvahu, nechť se tvoje vůle děje na mně a skrze mě. Ať neztratím víru, ať zvítězím nad pokušením zbaběle rezignovat, utéct, vzdát dobrý boj víry. Nebeský Otče, pomoz, ať se děje ne, co já chci, ale co chceš ty. Ne má, ale tvá vůle se stávej, děj se!
A tak se každou neděli modlíme: buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Z toho jasně vyplývá: Boží vůle se děje v nebi, ale na zemi se neděje. Proto prosíme: Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Pán Bůh nám dal svobodu žít podle jeho vůle, ale my jsme se ke své škodě obrátili proti Boží vůli.
Sestry a bratři, často v našich životech vítězí naše vlastní vůle. Co já chci, je nejdůležitější. Položme si tedy otázku, kolikrát se v osobních modlitbách ptáme po Boží vůli? Kolikrát předkládáme Bohu své osobní problémy? Kolikrát se ptáme na jeho radu?
Myslím si, že Boží vůle je často jiná než naše lidská vůle. Boží vůle má na zřetel větší záběr než jsou jen naše osobní životní problémy a otázky.
Podle Nového zákona je Boží vůli, aby všichni lidé byli spaseni a došli k poznání pravdy. /lTim 2,4/  Tedy i my křesťané si musíme přát, aby se více a více prosazoval plán spásy na zemi a to ne podle našich představ, podle naší vůle, ale podle vůle Boží. Naše myšlení není Božím myšlením a i v dějinách spásy platí často, že "člověk míní, ale Pán Bůh mění." Plnit vůli Boží - to je prvořadý úkol křesťana, jde o to ji stále lépe a hlouběji poznávat podle učení Pána Ježíše.
My, křesťané však cítíme dvojí zákon v sobě, že totiž to horší co není vůle Boží konáme a to lepší co je vůle Boží nekonáme - proto musíme denně znovu prosit "buď vůle tvá." Abychom nepřijímali jako vůli Boží jen to příjemné, ale i oběť, utrpení - zástupné, smírné, očistné, abychom přijímali i stáří, nemoc, smrt s vědomím, že právě kříž se stal spásou světa. Abychom uměli přijímat Kristův kříž jako vůli Boží a pak to bude "břímě lehké a jho sladké". Přijmeme-li kříž bez Krista ne jako vůli Boží pak to pro nás bude nesnesitelně těžký kříž. Když se modlíme tuto prosbu ladíme jakoby svou vůli s vůlí Boží, aby jako v dobře naladěném hudebním nástroji byl i u nás i v nás, v našem životě krásný souzvuk i obraz Boží vůle. 

Modlitba: Náš nebeský Otče, dej, aby se předně děla tvá vůle. Abychom ti nestáli v cestě v šíření tvého evangelia, abychom neumlčovali tvůj hlas v bibli samé, abychom byli spíše tvými nástroji. Dej nám k tomu svou sílu a trpělivost ptát se neustále na tvou vůli. amen