6.10.13

13.10.2013 13:14

Bohoslužby 6.10.13
První čtení: Sk 3, 1-16
Text kázání: Sk 3, 17-26

Svíce nohám mým je slovo tvé a světlo stezce mé.
Kázání: Milé sestry a milí bratři, každý den chodili Židé do jeruzalémského chrámu k pravidelným modlitbám. Chodili tam rovněž i apoštolové. Jednoho odpoledne, konkrétně v 15 hodin odpoledne, šli do chrámu k odpoledním modlitbách Petr a Jan. U chrámové brány spatřili podivnou skupinku lidí. Uprostřed této skupinky seděl ochrnutý člověk, který prosil kolemjdoucí o almužnu. Chrámová brána se jmenovala Krásná, jaký paradox u Krásné brány sedí zmrzačený člověk, který žebrá. Tento člověk žebral, neboť jinou činnost pro svou nemoc vykonávat nemohl. Žebrání bylo jedinou činností, kterou se mohl živit, aby měl nějaký peníz na obživu. Ochrnutý člověk seděl před chrámem, dovnitř nemohl, zůstával pouze venku. Takové bylo totiž v Izraeli nařízení. Tělesně postižení, zmrzačení a chromí do jeruzalémského chrámu nesměli. Jejich uděl byl svým způsobem smutný, zůstávali na okraji společnosti, vždy stranou od ostatních, často sami ve své nemoci a bídě, kteří byli odkázání na slitování druhých.
Ochrnutý člověk se v bibli nevyskytuje pouze v třetí kapitole Skutku apoštolských. Příběh o uzdravení ochrnutého máme v bibli několikrát.   V Lukášově evangeliu v páté kapitole je zaznamenán podobný příběh. Hlavní roli v tomto příběhu hraje ochrnutý člověk na nosítkách, který má velmi obětavé kamarády, kteří ho na nosítkách přinesou až k Ježíšovi. Při té příležitostí strhnou střechu a spustí ochrnutého člověka i s lůžkem přímo před Ježíše, který učil v domě. Když Ježíš uviděl jejich víru, řekl: „Tvé hříchy jsou ti odpuštěny.... Pravím ti, vstaň, vezmi své lůžko a jdi domů“. Ochrnutý člověk skutečně vstal, vzal si své lůžko, šel domů a chválil Boha. Další podobný příběh máme zapsaný opět ve Skutcích apoštolských, konkrétně ve 14 kapitole, kdy pro změnu ochrnutého člověka léčí apoštol Pavel. Tento člověk bydlel v Lystře a měl ochrnuté nohy od narození, takže nikdy nechodil. Byl účasten jednoho Pavlova kázání a během kázání si Pavel všiml toho, že tento člověk opravdu věří v Boží pomoc, takže mu řekl: „Postav se zpříma na nohy!“ Dotyčný vyskočil a chodil. 
Vraťme se však k našemu dnešnímu příběhu. Ochrnutý člověk u chrámové brány prosí o almužnu i Petra s Janem. Apoštolové jeho prosbu neodmítnou, ale nedávají mu peníze. Řekli mu: „Pohleď na nás“. A on se skutečně na ně podíval, neboť věřil, že mu oba pánové něco do klobouku hodí, tak proč by se nepodíval. Ovšem Petr mu řekne: „Stříbro ani zlato nemám, ale co mám, to ti dám: Ve jménu Ježíš Krista Nazaretského vstaň a choď“. Vzal ho za pravou ruku a pomohl mu na nohy. A on skutečně začal chodit. Skrze Krista byl uzdraven. Jeho nohy ho zase začaly poslouchat, takže odchází společně s Petrem a Janem do chrámu. Tam se radoval a chválil Boha.
Možná, že i my se podobáme tomuto ochrnutému muži. Naše životy jsou v mnohém churavé, kulhavé a ochromené. Neumíme ve svém životě pevně stát na nohou ani vytrvala chodit. V tomto příběhu však smíme slyšet, že vzkříšený Kristus dokáže člověka postavit na nohy, aby opět stál pevně na zemi.
Uzdravením ochrnutého člověka však náš dnešní oddíl nekončí. Celá scéna se z chrámové brány Krásná přesouvá do Šalomounova sloupoví, kde Petr shromážděnému zástupu káže o Ježíši. Zástup je velký, neboť divy a zázraky odjakživa přitahují lidskou pozornost a kdo by nechtěl spatřit lidi, kteří uzdravili chromého člověka. Petr využívá této pozornosti, aby druhým lidem něco pověděl o Kristu.
Ano, Petr nestrhává pozornost pouze na sebe, nýbrž na Krista. V tom se kazatel Kristova evangelia výrazným způsobem odlišuje od politiků nebo jiných rétorů, protože nepoutá svou pozornost na sebe. Tak i Petr, který zcela skromně říká, že on neuzdravil chromého člověka, ale činil to pouze ve jménu Ježíše Nazaretského, kterého židovský národ ukřižoval. Ten potupně ukřižovaný však vstal z mrtvých a byl vzat na nebesa a Petr a Jan to všechno viděli na vlastní oči, byli svědky toho, že Kristus je živý. Petr mluví o Kristu jako o vzkříšeném Kristu. Ta představa vzkříšeného Mesiáše, tedy Krista, nebyla židovství úplně nesrozumitelná a cizí. Stačí si pročíst některá starozákonní místa, která o tom jemně naznačují. Hrob na této zemi kupříkladu neměl Mojžíš, takže se věřilo, že byl vzat na nebe. Na nebe byl také vzat prorok Eliáš. A u proroka Izaiáše se například říká: „Hle, můj služebník bude mít úspěch, zvedne se, povznese a vysoko se vyvýší“. Iz 52,13 Shromáždění lidé v Šalomounově sloupoví tedy mohli rozumět tomu, co jim Petr chce sdělit a říci. A byl to jedině vzkříšený a nanebevzatý Kristus, který zázračným způsobem uzdravil toho chromého a postiženého člověka, které mnozí vydávali pravidelně sedět u chrámové brány. 
Milí přátele v Kristu, na závěr dnešního kázání obraťme pozornost na konec Petrova kázání. Na konci jeho kázání je totiž zmínka o tom, že především pro židovský národ povolal Hospodin svého služebníka, aby celému národu přinesl požehnání a odvrátil každého od jeho hříchů. Petrova řeč byla pochopitelně zaměřena především na Židy. Ovšem slovo „především“ naznačuje, že povolaný služebník, tedy Ježíš Kristus, není pouze a výlučně pro Izrael. Ano, Izrael má výlučné a výjimečné postavení, ale povolaný Mesiáš je tady i pro ostatní národy. A budu to zanedlouho apoštol Pavel, který zvěst evangelia rozšíří do dalších měst Římské říše, takže evangelium bude mít celosvětový dopad. Proto i nám Ježíš Kristus přinesl požehnání, abychom se odvrátili od svých hříchů.

Modlitba: Náš Pane, děkujeme ti, že mocí svého svatého Ducha nepřestáváš mocně působit mezi lidmi. Jako před dávnými časy, tak i dnes uzdravuješ nemocné a všelijak  kulhající a chromé lidi. Upřímně ti děkujeme, že rovněž my smíme o tvé podivuhodné moci vědět a že ji smíme ve svých životech zakoušet. 

—————

Zpět