6.4.2014

Bohoslužby 6.4.14
První čtení: Sk 18, 12-22
Text kázání: Sk 18,13; J 5,22-23

  A takto ho obžalovali: "Tento člověk přemlouvá lidi, aby uctívali Boha v rozporu se zákonem."

22  Otec nikoho nesoudí, ale všechen soud dal do rukou Synovi,
23  aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce. Kdo nemá v úctě Syna, nemá v úctě ani Otce, který ho poslal.

Pane, otevři mi oči, ať mám na zřeteli divy ze Zákona tvého. Amen
Kázání: Milé sestry a milí bratři, apoštol Pavel byl opět obžalován. Tentokrát byl obžalován v Korintě. Obžaloba zněla velmi výstižně a jasně: Tento člověk přemlouvá lidi, aby uctívali Boha v rozporu se zákonem.
V popředí obžaloby stojí tedy otázka uctívání Boha. Možná vám přijde divné, že takový důvod mohl dohnat apoštola Pavla před soud. Z pohledu dnešního moderního člověka je to téměř nepochopitelné. Mnoho lidí totiž na podobné věci jen mávne rukou a řekne si, že uctívat Boha ke svému životu rozhodně nepotřebuje. To je pro staré lidi či pro lidi duchovně vyšinuté.
Nedávno jsem zaslechl rozhovor dvou lidí, hovořili o náboženství. Jeden z nich se podivoval nad tím, jak vůbec v dnešní době techniky, vědomostí, internetu a znalostí o přírodních zákonech a poznání vesmíru může někdo “být věřící a věřit v nějakého Boha”. Podivoval se nad tím, jak někdo může věřit a věnovat se náboženským myšlenkám a věnovat tomu tolik času a námahy. Řekl tehdy také: “Nechápu lidi, kteří se scházejí, aby něco uctívali. Myslím, že nejsou duševně zdrávi.” “Zvláštní,” řekl druhý. „ale já mám potřebu se scházet a uctívat Boha, ale nemyslím si, že bych byl zrovna vyšinutý?”
Ne, ani v dnešní době není naštěstí uctívání Boha nazváno nemocí nebo šílenstvím. Uctívání je vlastně jakýmsi základem duchovního života. A má to dlouhou tradici, lidé už dlouho řeší otázku uctívání. Starozákonní příběh o Mojžíšovi je toho krásným a modelovým příkladem.
Před mnoha lety, Mojžíš vedl svůj izraelský lid cestou duchovní i tělesné obnovy. Jednou na té pouti odešel na horu Sinaj, aby tam rozmlouval s Bohem. Ten rozhovor trval 40 dní a 40 nocí. 40 dní a 40 nocí, to je dlouhá doba, takže Mojžíšovu národu jejich vůdce chyběl, a chyběl jim i Bůh, kterého jim Mojžíš zprostředkovával. A tak si zhotovili sošku Boha, protože si chtěli Boha názorně představit; ze zlata si odlili sošku telete, malého býčka. Klaněli se pak zlatému teleti.
Když se konečně Mojžíš vrátil ze své pouti, nevěřil vlastním očím, když viděl, jak jeho národ tančí kolem sošky zlatého telete. Vždyť jedno z přikázání, které od Boha na hoře Sinaj dostal, aby předal svému národu, znělo — nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, nebudeš se tomu klanět ani tomu sloužit.
Tohle je velmi dávný příběh, který však je důležitý i pro dnešek. Mnoho duchovních učitelů lidstva v nejrůznějších dobách a národech zdůrazňovalo, že ctít člověk má opravdu jen to, co si úctu zaslouží, a tou nejúctyhodnější věcí na světě je Bůh, Bůh sám.
Nám se to dnes zdá asi dětinské a nevinné: tak co, řekneme si, no tak si Izraelité zhotovili sošku Boha, aby jim nebylo smutno a necítili se Bohem opuštěni. Jenže pro Mojžíše tohle nebyla dětsky nevinná hra nýbrž smrtelný přečin. Ctít Boha, jen Boha samotného, a nectít nic jiného, co by ubíralo Bohu úctu, považoval za naprosto zásadní věc.
My lidé samozřejmě uctíváme a ctíme spoustu věcí, hodnot, kvalit atd., krom Boha. To je samozřejmě v pořádku, i samotný Mojžíš a Bůh, kterého Mojžíš reprezentoval, by s tím souhlasili. Vždyť i jeho desatero hovoří o tom, že máme ctít rodiče, majetek druhých, atd. Jenže pro nás, tak jako kdykoliv v minulosti, je stále aktuální otázka co si opravdu zaslouží úctu, co je hodné nejvyšší úcty, a jak ctít a uctívat to, co považujeme za důležité.
Vraťme se však k našemu příběhu. V čem spočívalo Pavlovo uctívání Boha? Proč Pavel tolik pobuřoval ve svém uctívání? Proč ho chtěli kvůli tomu Židé z Korintu obžalovat a hnát ho tak k soudu před římské autority města?
Nevíme zcela přesně příčinu toho všeho, snad můžeme tušit, že Židům vadilo, že apoštol Pavel uctívá Ježíše Krista na stejné rovině s Hospodinem. To zřejmě židovským uším znělo jako rouhání.
Ale křesťanská zvěst skutečně staví Ježíše na roveň Bohu. Ježíšovo božství je jedním ze základních článků křesťanské víry. Když evangelista Jan říká: „aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce. Kdo nemá v úctě Syna, nemá v úctě ani Otce, který ho poslal.“ dává tím všem kristovým následovníkům najevo, že Syna je potřeba stejně ctít a velebit jako Otce. Zde jsme také u zdroje trojičního učení, které říká, že Otec Je Bůh, Syn je Bůh i Duch svatý je Bůh. Všechny tři osoby Boha je potřeba ctít stejně, nedělat v této Boží trojici žádný rozdíl.
Syna je tedy potřeba ctít stejně jako Otce. Toto zřejmě učil a zvěstovat apoštol Pavel v Korintě a proto byl obviněn z toho, že uctíval Boha v rozporu se zákonem. Soudce Gallio však správně rozpoznal, že jde pouze o vnitřní debatu židovského náboženství a nechtěl se tímto případem dále zabývat. Pavlovo uctívání Boha není žádným přečinem ani zločinem. Pavel byl tak ušetřen dalšího zdlouhavého výslechu před soudem. Mohl tedy dále svobodně zvěstovat evangelium o Ježíši Kristu, který je stejné podstaty s Otcem a proto hodný úcty a služby.

Modlitba: Pane a Bože náš, děkujeme ti, že nám svým Duchem otevíráš Písma, abychom v nich nacházeli stopy tvých cest a znamení tvých kroků, takže poznáváme, kudy a jak máme jít. Prosíme, dej nám také sílu k tomu, abychom se dovedli zvednout a skutečně tvojí cestou jít a tak vstoupili i my do generací tvého lidu a předali svým potomkům, jak radostné je být tvými učedníky.