7.1.2018

7.1.2018

První čtení: Mk 10, 17-23

Text kázání: Mk 10, 24-25

Pane, ty dáváš výmluvnost jazykům nemluvňat. Vzdělávej můj jazyk a vylej na mé rty milost svého požehnání.

          Kázání: Milí přátelé v Kristu, dnes se budeme věnovat známému výroku o vstupu do Božího království, který zní: „snáze vejde velbloud uchem jehly než bohatý člověk do Božího království“. Co nám chce tento výrok říci? Nevejde opravdu žádný bohatý a movitý člověk do Božího království?

          Nejprve je potřeba si vysvětlit a vyjasnit pojmy. Boží království tady neznamená věčný život nebo Boží království ve své plnosti na konci věků. Božím královstvím se zde míní Boží království na této zemi, kde již smíme částečně zakoušet dobré věci, které nám Pán Bůh připravil, abychom žili s ním v plném obecenství.

          Vstup do tohoto království vede přes úzkou branku, za kterou pak vede úzká cesta. Na výběr tedy máme dvě branky a dvě cesty, širokou a úzkou. Široká brána je dostatečně velká a prostorná, přes tuto bránu projde ledacos, včetně velkého bohatství a majetku. Přes úzkou, těsnou branku se však bohatý člověk nedostane. Aby mohl pokračovat dále, musí se něčeho vzdát.

          V tomto smyslu je potřeba rozumět a chápat výroku o velbloudu, který projde uchem jehly. Zde dovolte malý výklad o uchu jehly. Ucho jehlo je opravdu těsné a titěrně malé. Otvor v jehle je tak akorát velký, aby se tím otvorem provlékla niť. Musím se přiznat, že již mám velký problém, abych si navléknul niť. Tak malý je otvor v jehle. Jak tedy může takovým malým otvorem projít velký hrbatý velbloud. Ano, může jít o metaforu, přirovnání. Může však také jít o konkrétní bránu v Jeruzalémě, která se takto jmenovala. Tato brána skutečně existovala. Byla zvláštní a atypická. Byla to taková malá a úzká brána, kterou skutečně mohl velbloud projít. Mělo to však malý háček, z velblouda musel být složen všechen náklad, a i to nestačilo, pak velbloud prošel branou pouze po kolenou. Jaký smysl však tato branka měla, když v Jeruzalémě byly i velké a široké brány. Byla to branka, kterou mohl návštěvníka věčného města projít i po setmění, kdy ostatní hlavní široké brány byly již zavřené. To byl tedy hlavní účel brány s nezvyklým názvem Ucho jehly. 

          Pojďme si však všimnout obrazu úzké brány. Určitě jste někdy v životě takovou branou procházeli. Většinou jsou to nouzové brány, které se zřídkakdy používají. Ten obraz úzké a těsné brány je potřeba propojit s obrazem úzké cesty. Asi  bychom nečekali, že za úzkou brankou bude široká a pohodlná cesta. Spíše to budou cesty provizorní, které nebudou dobře udržované a značené.

          Nejprve je zapotřebí tou těsnou branou projít. Ta brána je těsná a úzká proto, abychom si na cestu do Božího království toho nebrali příliš mnoho. S velkým nákladem, respektive velkým majetkem se špatně cestuje a putuje. Jednak na něj musíme neustále myslet a za druhé zatěžuje a zpomaluje. Na té úzké cestě je potřeba mít spíše lehký náklad, který nám není na obtíž. Na úzké cestě je rovněž zapotřebí se spíše spolehnout na Pána Boha než na své bohatství. Pro nás tedy plyne poučení: málo je lépe než-li více.

          Vraťme se však k našemu bohatému mládenci z textu. Tento bohatý muž měl určitě přemýšlivé a vnímavé srdce. Jeho život však nebyl úplně naplněný, něco mu scházelo, něco postrádal, jinak by za Ježíšem nikdy nepřišel a nikdy by ho neoslovil. Jeho život byl však jinak vzorový a spořádaný a z hlediska dodržování Zákona příkladný a vynikající. Takovým životopisem se jen tak někdo nemůže pochlubit. Přesto je nakonec bohatý mládenec smutný. Proč? Chtěl zřejmě následovat Ježíše Krista, chtěl se stát jeho učedníkem, žákem, ale jeho vztah k majetku mu to bránil, nedovoloval. Nechtěl se vzdát své zabydlenosti, svých jistot, svého materiálního zabezpečení a jít do rizika. Nechtěl projít úzkou branou a jít po úzké cestě. Možná o takové cestě snil a uvažoval, ale nebyl zralý a připravený po ní jít.

          Jít po úzké cestě není určitě pro každého. Ono na úzké cestě ani nejde, aby šly vedle sebe davy a zástupy lidí. Všimněme si také, že těsnou bránou málokdo vstupuje a úzkou cestu je málokdo nalézá. V textu není řeč o tom, že by jen málokteří mohli tou branou projít a že by jen málokteří po ní dokázali jít. Úzká cesta nemusí být v prvé řadě extrémně náročná, ale spíše je neatraktivní, nedůvěryhodná.

          Jít po úzké cestě znamená především následovat Ježíše Krista. To však chce naše pevné rozhodnutí. Úzká cesta je totiž cesta nepohodlná, nezajištěná a nebezpečná. Na té cestě tě nečekají žádné moderní výdobytky dnešní společnosti. Nepotkáte na ní žádné motely, obchůdky, restaurace, kavárny, toalety, benzínová čerpadla, směnárny, výherní automaty, kasína, kafe s automatem. Nic takového. To však ještě neznamená, že bychom na této úzké cestě nakonec nebyli příjemně překvapeni nebo že bychom strádali. Vždyť Pán Bůh se o nás postará i tam, kde bychom to nečekali a nepředpokládali. A o tom to je, spolehnout se na Boží ochranu a Boží péči.            

          Závěrem si připomeňme, že úzká cesta vede k životu. To je důležité zjištění. Nevede tedy k smrti nebo do záhuby či zatracení. Je to cesta naděje. Kdo po ní jde, může pevně doufat, že určitě dojde do cíle. Tím cílem může být zakoušení Božího království již tady na zemi, ale i věčný život v nebesích. Po té cestě rovněž nepůjdeme sami, sice na cestě s námi nepůjdou davy, ale půjde s námi Hospodin, který nás na této cestě nikdy neopustí. On nás bude dobře navigovat a posilovat. A s tímto nadějným ujištěním odcházejme z dnešních bohoslužeb. 

          Modlitba: Nebeský Otče, dej nám odvahu a rozhodnost, abychom prošli úzkou branou a šli dále po úzké cestě. Je to cesta naděje, je to cesta, která vede k životu.