9.6.13

11.06.2013 22:13

9.6.13
První čtení: Gn 49,8-12
Text kázání: Gn 49,10; Zj 5,5

Nechť Tvé slovo jasně vzplane a ostříhá našich cest.
Kázání: Milí přátele v Kristu, poté, co Jákob udělil požehnání Josefovi a jeho synům, přicházejí na scénu jeho ostatní synové. I pro ně má požehnání, i když požehnání pro každého Jákobova syna bude jiné. Naše dnešní pozornost bude upjata na požehnání, které obdržel Juda, který byl v pořadí čtvrtý Jákobův syn.
Judu jsem si pro dnešní kázání vybral proto, protože jeho kmen bude významným způsobem figurovat v dějinách spásy. Z judského kmene vzejde izraelský král David a Ježíš Kristus.
Na začátku všeho však stojí Jákobovo přejné požehnání. Proč? Vždyť Juda neměl svou minulost rovněž čistou? V knize Genesis je napsán jeden příběh, který má název Juda a Támar. Byla manželkou Judova zemřelého syna, a protože zemřel bez potomků, bylo Judovou povinností se o Támar postarat do té doby, nežli si podle levirátního práva bude moci vzít jeho dalšího syna, který by zemřelému zplodil dítě. Juda se ale bál Támar dát dalšího syna, proto se jí hleděl elegantně zbavit tím, že ji poslal k rodičům. Sice se slibem, že až jeho další syn dospěje, zavolá ji opět nazpět, ale svůj slib nedodržel. Nejednal tedy příliš čestně, spíše sobecky a nespravedlivě. Nebylo to nic, co by člověk mohl obdivovat.
Ale to není všechno, Juda se podobně jako ostatní Jákobovi synové podílejí na odstranění svého bratra Josefa. Ovšem Juda jako jeden z mála vidí důsledky svého hříchu a činí pokání. Na jeho návrh byl sice Josef do Egypta prodán, ale později nabídne sebe sama v zástavu za Benjamína. Náboženskou řečí by se dalo říci, že Juda činil pokání a změnil své chování a způsoby. Tuto změnu postřehl i Jákob, který ve svém vlastním životě prodělal podobný obrat. Juda tak nastoupil na Rúbenovo místo, stal se hlavou celé rodiny, hlavou, která je hodna vůdcovské role. Judovo jednání je zářným příkladem budoucím pokolením, má a otevírá budoucnost. Proto Juda dostává tak velké zaslíbení, ujištění, že jeho jednání nebude nikdy zapomenuto – lidmi ani Bohem -, a přijde
čas, kdy bude završeno a dotaženo k dokonalosti zaslíbeným potomkem, mesiášem.
Juda tedy stojí před svým otcem a dostává požehnání, které je skutečně nadějným příslibem pro celý izraelský národ, ale nejenom pro něj. Co všechno od Jákoba slyšel?
Juda smí slyšet, že ostatní jeho bratři mu vzdají čest a budou se mu klanět. Juda bude rovněž dobrý a úspěšný válečník, před kterým se budou nepřátelé třást. Juda je lví mládě, které se nezalekne i velké přesile. Tento symbol pak judskému kmeni již zůstane napořád. Lev je králem zvířat, především pro jeho sílu, dovednost a chytrost při lovu a schopnost ostrážit své území. Tak i Juda bude v budoucnu velmi odvážně a hrdinně stráži své území. 
Vrcholem Jákobova požehnání se mi jeví slova z desátého verše, kde stojí psáno: „Juda nikdy nebude zbaven žezla ani palcátu, jenž u nohou mu leží, dokud nepřijde ten, který z něho vzejde; toho budou poslouchat lidská pokolení.“ Juda prokázal svou odvahu a osvědčil se jako strážný svého bratra proto od něj nebude odňato žezlo, taková je jeho královská moc, bude mu zachováno prvenství a z něho vzejde Vykupitel, jemuž budou poslušny všechny pronárody a čeledi země. I novozákonní kniha Zjevení svatého Jana tu reflektuje, když říká: „Ale jeden ze starců mi řekl: „Neplač. Hle, zvítězil lev z pokolení Judova, potomek Davidův; on otevře tu knihu sedmkrát zapečetěnou.“ Zj 5,5. Lev z pokolení Judova definitivně zvítězil na Golgotě, kdy pokořil všechny ostny smrti, takže je králem, který trůní na nebesích.
Dále je v Jákobově požehnání řeč o oslíkovi, který bude přivázán k vinné révě. Zde je opět jasná narážka na mesiáše, neboť osel je navýsost mesiášské zvíře. V proroctví proroka Zachariáše je uvedeno oslátko, na kterém přijíždí spravedlivý král: „Hle, přichází k tobě tvůj král, spravedlivý a zachráněný, pokořený, jede na oslu, na oslátku, osličím mláděti.“ A byl to právě Ježíš, který triumfálně přijíždí na oslátku do Jeruzaléma. Přijíždí, aby přinesl tomuto město mír a pokoj. Ne nadarmo je oslátko přivázáno k vinnému kmeni. Vinná réva je v Bibli spolu s fíkovníkem právě obrazem šálomu, pokoje dokonalého, ničím již nerušeného, pokoje Božího.
I další symboly poukazují na mesiášův úděl, který nebude snadný a jednoduchý. „Vyprat ve víně svůj oděv a háv knížecí v krvi hroznů.“ může znamenat více výkladů, nicméně tento příměr lze vyložit také tak, že budoucí mesiáš má prolít svou nevinnou krev na odpuštění hříchů. Této symboliky si podrobně všímá kniha Zjevení, kde je taktéž řeč o soudícím Kristu, který vystupuje v rouchu pokropeném krví a vykoupení jsou ti, kteří svá roucha zbílili v krvi Beránkově. Nuže, oslátko i roucho vyprané ve víně nás evidentně zavádí ke Kristu, který vzešel z pokolení Judova a stal se spravedlivým králem, který přinesl na tuto zemi pokoj. Ježíš Kristus je tím zaslíbeným potomkem, mesiášem, tím, v němž Judova láska dosáhla vrcholu.

Modlitba: Nebeský Otče, Judův příběh nám ukazuje, že člověk se může změnit k lepšímu. Dej, abychom si z tohoto příběhu vzali příklad, že je stále čas na změnu a pokání.

Zde můžete psát...

—————

Zpět