17.3.13

17.3.13

První čtení: Gn 37

Text kázání: Gn 37, 31-36

Pane, otevři mi oči, ať mám na zřeteli divy ze Zákona tvého. amen

            Kázání: Milí přátele v Kristu, od jákobovských příběhů se pomalu přesouváme k josefovským příběhům. Od 37 kapitoly se Josefův příběh pomalu začíná, aby mohl vrcholit v poslední, padesáté kapitole knihy Genesis.

          Kdo to Josef vlastně je? Pasáček ovcí? Privilegované dítě? Snílek? Mistrný vykladač snů? Mladý manekýn? Dohlížitel nad svými bratry? V každé otázce je zrníčko pravdy. Josef je jiný než jeho ostatní bratři. Co ho tak odlišuje od ostatních sourozenců?

          Na začátku bychom měli říci matka. Jeho matka byla Ráchel. Ostatní sourozenci měli jiné matky, ano, byl tady ještě Benjamín, který měl společnou matku s Josefem, ale ten byl ještě příliš mladý. Josef byl tedy synem Ráchel, kterou Jákob miloval nade vše. I když měl Jákob ještě druhou ženu a dvě služky, Ráchel stála prostě na prvním místě. Ovšem Ráchel dlouho nerodila, zatímco Lea a dvě další služky ano. Nakonec se dočkala i Ráchel a narodil se Josef, dlouho očekávaný syn. Proto měl Josef zvláštní postavení, Jákob mu zřejmě fandil více než druhým synům.

          A tak si Josef volí stejné povolání jako jeho otec. Je pastýř, jde v otcových šlépějích, takže ho má otec ještě raději. Otcova láska jde až tak daleko, že dává Josefovi pestrobarevnou suknici. Tento krásný a zřejmě drahý dar však pokoji v rodině nepřidá. Jeho bratři se mohou cítit ještě více ukřivděni. Roucho překrásných barev či brokátová suknice je červeným hadrem pro ostatní Josefovy sourozence. A co Josef? Provokuje bratry ještě více, tak jako toreador mává červeným hadříkem na býka, tak se Josef chová ke svým sourozencům. Začne jim vykládat sny. 

          Nebyly to však nevinné sny, ale sny, ve kterých Josef hrál hlavní roli. Jeden sen byl o snopech, druhý o slunci, měsíci a hvězdách. V obou snech šlo o to, že se bratří klaní Josefovi. Tohle bratry dopálilo a dokonce ani Jákob nezůstal naprosto chladným, i když na konci jeho vzplanutí je řeč o tom, že si to slovo zachoval ve svém srdci.

          Začátek příběhu je tedy náležitě rozehrán, aby se stalo něco vážného. Bratří ví, že Jákob nezasáhne rázněji. Proto vezmou celou situaci do svých rukou. Než se tak stane, je do příběhu vložena prostřední pasáž, která je poněkud zvláštní. Hlavní postavou této krátké pasáže je nějaký muž, jehož jméno neznáme. Tento neznámý muž pouze Josefovi ukáže, kde Josefovi bratři pasou svá stáda. Jak si tohoto neznámého muže máme vysvětlit? Šlo o posla či anděla? Určitě zde není náhodou. Je tedy všechno dopředu domluvené? Tyto dějové nitky jdou v bibli jen těžko vysvětlit, každopádně Josef se dozví, kam jeho bratři šli.

          Josef tedy neznámého muže poslechne a jde za bratry. Na tomto místě se ještě sluší připomenout, že za bratry je poslán svým otcem Jákobem. Má Jákob o své syny strach nebo jim nevěří? Jeho vztah k ostatním synům nám není příliš průhledný, ale v kapitole, kterou jsme vynechali, je napsán příběh o Díně a Šekemu. V tomto nehezkém příběhu se vypráví, jak byla Dína zneužita jedním mužem, který se jmenoval Šekem. Ten si jí však nakonec chtěl vzít za ženu. Svatba byla na spadnutí, ale Šimeón a Lévi povraždili všechny obyvatele města Šekem. Z tohoto pomstychtivého aktu rozhodně Jákob nebyl nadšen a svým synům to pořádně vyčetl. Od té doby zřejmě mezi nimi nepanoval idylický vztah.

          Josef jde tedy hledat své bratry a nachází je v Dótánu. Co tak daleko od svého domova dělali, to nevíme, každopádně Josef je našel a pospíchá za nimi. Jakmile hezky oblečeného Josefa bratři uvidí, vymýšlejí ďábelský plán. Znovu přichází na scénu bratrská zášť, jako by tady proti sobě znovu stáli Jákob a Ezau. Ezau řekl – zavraždím svého bratra za to, co mi provedl. Josefovi bratři říkají – zabijeme svého bratra. A okamžitě vymýšlejí, jak to navléknout, aby to vypadalo jako nehoda. To, co tady chystají, je však úkladná vražda za bílého dne. Je to zločinné rodinné spiknutí, organizovaný zločin. Deset bratrů se domlouvá na tom, jak zavraždí jedenáctého, mnohem mladšího bratra než jsou oni sami. A probírají to do nejmenších detailů. Strhnou ze svého bratra barevnou, brokátovou košili, kterou dostal od svého otce, aby ji mohli přinést Jákobovi jako důkaz o smrti Josefa. Slyšíte Ezaua?

          "Uvidíme, co zbude z jeho nabubřelých snů.“ Tato řeč bratrů však mimoděk naznačuje, že tuší, že na Josefových snech přeci jen něco bude. Kromě obyčejného vzteku se asi i chtějí pojistit, že se sny nenaplní.

Bratři však přece jenom Josefa nezabijí. Do všeho se vloží nejstarší Rúben, který jako prvorozený měl právo bratrům rozkázat, ať Josefa nechají. Rúben však volí kompromis, navrhuje zbavit se Josefa nekrvavou cestou. Další kompromis pak navrhuje Juda, který radí prodat Josefa Izmaelcům. Ano, jejich chování můžeme hodnotit pozitivně, nicméně i zde platí opatrnost. Spíše se zdá, že rozhodování těchto dvou bratří je typické pro to, jak lidé nejběžněji hřeší: Na dobré nemají odvahu, dotáhnout zlé věci do konce také ne. Udělají tedy nejčastěji nějaké poloviční zlo, které je však ve skutečnosti zlo celé.

          A tak je Josef prodán a Jákob se má dozvědět, že jeho milovaného syna roztrhala divá zvěř. Jákob je tak podobným způsobem podveden jako dříve jeho slepý otec Izák. Josef však není mrtev, sestoupil pouze do říše mrtvých, odkud bude vytažen, podobně jako Ježíš.

          Modlitba: Nebeský Otče, děkujeme Ti, že vedle sebe máme lidi, kteří mají za úkol na nás dávat pozor a chránit nás před naší vlastní neposlušností. Prosíme, nauč nás pokorně poznávat naše chyby a nedostatky. Pomoz nám, abychom i my dokázali být strážci a ochránci svých bližních a nenechali se při tom ovládat pýchou. Děkujeme za obdarování, které jsme od tebe dostali, nauč nás nezávidět těm, kteří svá obdarování rozpoznali a umí ho využívat ku prospěchu všem lidem.