20.1.13

Bohoslužby, 20.1.13

První čtení: Gn 28, 10-22

Text kázání: Gn 28,16

16  Tu procitl Jákob ze spánku a zvolal: "Jistě je na tomto místě Hospodin, a já jsem to nevěděl!"

            Mluv, Hospodine, nebo slyší služebnicí tvoji. amen

          Kázání: Milí přátelé v Kristu, příběh, který Český ekumenický překlad pojmenoval jako Jákobův sen v Bét-elu, je v křesťanských církvích všeobecně známý příběh. V naší církvi si dokonce jeden sbor, konkrétně v Praze Kobylisích, pojmenoval svůj kostel U Jákobova žebříku. Pokud někdo z vás tento pražský sbor někdy navštívil, tak si mohl všimnout, že u tohoto kostela z roku 1971 je velmi jednoduchá ocelová zvonice, která se vysoko pne do nebes a symbolizuje jakýsi žebřík či pomyslný most mezi nebem a zemí.

          Nuže, je to právě žebřík, který se objeví Jákobovi ve snu, když utíkal ze svého domu, kde podvodným a lstivým jednáním získal otcovo požehnání. Žebřík. Co si pod touto praktickou věcí představíme? Chytré moderní encyklopedie nám řeknou, že žebřík je praktický nástroj, který umožňuje překonávat prudký výškový rozdíl - umožňuje šplhat nebo sestupovat. Jedná se o dvě dlouhé svisle postavené stojny, mezi kterými jsou po celé jejich délce v pravidelných vzdálenostech umístěny vodorovné příčky. Tolik moderní učebnice.

          Když se však podíváme do slovníku symboliky, tak zjistíme, že žebřík byl od dávných dob symbolem spojení mezi nebem a zemí. Počet příček většinou odpovídal nějakému posvátnému číslu, zpravidla číslu sedm. V mnohých náboženstvích tento počet příček odpovídal různým stupňům duchovního zasvěcení. I v křesťanském umění se vyskytoval takzvaný žebřík ctností, po kterém lidé ohrožováni démony stoupají příčku po příčce vzhůru. Tolik krátká exkurze do symboliky žebříku.

          V našem dnešním příběhu však vidíme, že na žebříku vystupují a sestupují Boží poslové. Jákoba rozhodně na žebříku neuvidíme, ten tvrdě spí na tvrdém kameni a zdá se mu sen, ve kterém vidí žebřík, který dosahuje až k nebesům. Ovšem ještě důležitější než vizuální stránka příběhu, je jeho audiovizuální stránka. Nejdůležitější na celém příběhu totiž je, co tam zazní. A zazní tam Boží slovo, jasné a srozumitelné. To slovo je velmi podobné, které kdysi slyšel Jákobův děda, tedy Abraham. Je to potvrzení toho, že země, na které nyní Jákob leží, mu bude patřit a že jeho potomstvo bude jako prachu země.

          Tento sen a především Boží slovo bylo pro Jákoba určitě velkým povzbuzením. Jákob byl však na útěku. Kráčel vstříc velmi nejisté a vrtkavé budoucnosti. A najednou slyší Boží ujištění, že Pán Bůh je s ním, navzdory tomu, co se stalo. Právě Boží věrnost bude provázet Jákoba na cestě do neznáma.

            Poté Jákob procitl a řekl: „Jistě je na tomto místě Hospodin, a já jsem to nevěděl!“ Nyní už to Jákob ví. Ví, nejenom to, že na tomto místě je Hospodin, ale ví rovněž to, že ho nikdy neopustí. Na tomto zvláštním místě dostává Jákob ujištění, že Pán Bůh ho bude střežit a bude pod jeho ochranou. Kamkoli půjde, bude s ním. Bude pod nejvyšší ochranou. Bude pod ochranou Nejvyššího, jehož strážné oko nespí ani nedřímá. Jákob, který si pro svou ochranu dál k hlavě čarovný kámen, slyší: I zde jsi pod mou, mou nejvyšší ochranou. Čarovný a magický kámen tě neochrání, jediný, kdo tě může ochránit je sám Hospodin. 

Toto noční setkání s Hospodinem Jákobem otřáslo. Snad je to dokonce bod zlomu, kdy se z Jákoba stává člověk, který se plně na Hospodina spolehne. Ať je to tak či onak, Jákob zde každopádně postaví posvátný sloup, který polije olejem a pojmenuje toto místo Bét-el, což znamená Dům Boží.

Bét-El je tedy dům Boží. Dům Boží nebo dům Páně, tak někdy svým kostelům a modlitebnám v církvi říkáme. Několikrát jsem viděl i pojmenování nějakého sborového domu či kostela prostě Bétel. Co toto vznosné pojmenování vyjadřuje? Bétel je prostě každé místo, kde se Bůh dává svým dílem poznat, tam, kde Bůh mluví k člověku. Bétel je tedy v podstatě každé místo, kde se dva neb tři ve jménu Páně shromažďují a kde Pán je uprostřed nich – tam je "dům Páně"; tam všude je z nebes vystrčen žebřík a Bůh sám přichází za člověkem.

Ještě je tu jeden zajímavý pojem, kterým Jákob označuje svůj prostý nocleh v Bét-El. "Toto je brána nebes!" Otevřená nebeská brána, to je vyhlížený cíl pro všechny křesťany. Praotec Jákob používá toto slovo však úplně jinak; tak, aby vyjádřil velký kontrast díla Hospodinova na tomto pozadí. Jákob totiž putuje do Cháran, do země, kde budou babylónské věže, které rostou ze země do nebe. Nadto– samotné pojmenováni Babylón (Báb-´ilu) znamená "brána nebes". Hospodinovo zjevení, jehož byl dnešní noci Jákob svědkem, však ukázalo zcela něco odlišného; žádná cesta člověka ze země do nebe nevede. Žebřík se v Izraeli nestaví ze země vzhůru, nýbrž trčí z nebes k zemi, člověku vstříc. Bůh po něm sesílá své posly, aby oslovil a strážil svého člověka; Hospodin sestupuje, mluví ke svému vyvolenému. A Jákob tu není od toho, aby šplhal nahoru do nebe, nýbrž má jít, kam jej Bůh posílá a stávat se požehnáním pro své okolí.

A tak Hospodin vystrčil svůj dlouhý žebřík i do judského Betléma, aby se tam mohl narodit Ježíš, Boží syn. Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.

          Modlitba: Nebeský Otče, děkujeme Ti za to, že jsi byl vždycky s praotcem Jákobem. Dává nám to i dneska pevnou naději, že jsi rovněž s námi. V každé chvíli našeho života, ať jsme dole či nahoře, jsi stále s námi. Děkujeme Ti upřímně za Tvou přítomnost-v ní je Tvé velké požehnání.