23.3.14

Bohoslužby 23.3.14
První čtení: Sk 17,22-33
Text kázání: Sk 17, 23

Když jsem procházel vašimi posvátnými místy a prohlížel si je, nalezl jsem i oltář s nápisem: `Neznámému bohu´. Koho takto uctíváte, a ještě neznáte, toho vám zvěstuji:

Pane, otevři mi oči, ať mám na zřeteli divy ze Zákona tvého. amen
Kázání: Milé sestry a milí bratři, apoštol Pavel je v srdci tehdejšího kulturního a uměleckého světa. Je v řeckých Athénách, kde se soustředila tehdejší kulturní a filosofická špička. Athény byly rovněž semeništěm různých filosofických i náboženských směrů a názorů.
Sestry a bratři, již tehdy byly Athény cílem mnoha turistů, kteří do řecké metropole přijížděli, aby nabrali inspiraci v oblasti školství, lékařství, umění i náboženství. Přijížděli sem také proto, aby se mohli podívat na nepřeberné množství krásných chrámů a svatyň. Inu, Athény lákaly ze všech možných stran.
Ani apoštol Pavel nemohl neminout tuhle řeckou metropoli a mekku tehdejší vzdělanosti. Pavel viděl v Athénách velkou misijní příležitost. Vždyť tady se může dostat do disputace s učenými lidmi té doby. Také se nemusel obávat nějakého lynčování nebo bičování jako v některých městech Palestiny, Sýrie a Malé Asie.
A Pavel se nezmýlil. Jeho působení skutečně přineslo zájem a značný rozruch. Dokonce i představitelé dvou filosofických škol si chtěli Pavla pořádně poslechnout. A tak ho pozvali až před sám Areopag, což byla městská rada, která dohlížela nad pořádkem celého města.
Pavel tedy zaujal. Aby však náročné posluchače města Athén zaujal více, musel se na svou řeč pořádně připravit a rozvést ji a prohloubit jinak než činil tak doposud. A tak Pavlovu řeč v Athénách lze směle označit za jeden z vrcholných textů ve Skutcích apoštolských. Hlásání na veřejnosti zde dosahuje svého vrcholu. Pavel si klade vysoký cíl: chce propojit řecké náboženství a moudrost s křesťanským vyznáním víry.
Aby však mohl takovou řeč provést, musel se nejdříve připravit a trochu se porozhlédnout kolem sebe. Kdo se takto nepodívá kolem sebe na místní zvyky a tradice, těžko může k lidem daného místa mluvit a cokoli jim zvěstovat. Pavel však byl vnímavý a viděl v Athénách velmi mnoho chrámů, oltářů a soch znázorňujících rozmanité bohy. Dalo by se říci, že na každém rohu byla nějaká socha. Touto vizitkou si obyvatelé Athén vysloužili úctu jako nejzbožnější pohanské město. Pavel si toho všímá a ve své řeči dokonce pochválí obyvatelé Athén za jejich horlivost v uctívání bohů. Hned si však všimne, že jeden oltář je zasvěcen neznámému bohu. Co to má znamenat? Uctívat někoho, koho neznám. To je divné a podezřelé.
Řekové se však chtěli pojistit pro případ, že by jejich bohové ztratili moc a účinnost. Byl to jakýsi náboženský pragmatismus, který je blízký také mnohým lidem dnes. Co, kdyby nějaký Bůh přece jenom existoval, proto jsem pro jistotu členem nějaký církev. Tak asi smýšleli i staří Řekové.
Vraťme se však zpátky k oltáři neznámému bohu. Tento oltář si Pavel vezme jako pomůcku pro své kázání a říká: „Ano, tohoto Boha, kterého sice již uctíváte, ale ještě neznáte, vám teď přiblížím.“ Ten Bůh však je naprosto jiný než bohové, které znáte a kterým jste postavili tolik krásných a velkých chrámů. Ten Bůh nebydlí v chrámech, které postavil člověk. Nepodobá se ničemu, co vyrobila lidská ruka. Není závislý na tom, co pro něho lidé udělají. Naopak, on sám stvořil všechno, co je. Z jeho ruky vyšel člověk a celé lidstvo, on také na světě všechno připravil, aby tu lidé mohli dobře žít. Ano, tento Bůh je jiný než jsou i naše představy o Bohu. Neboť i my si stavíme pomyslné oltáře svým bohům a kolem něho se točíme a sloužíme mu. Vždyť bohem je pro člověka to, co je pro něho nejdůležitější. Takže pro koho je nejdůležitější kariéra, pro toho je kariéra bůh. Pro koho jsou nejdůležitější peníze, pro toho jsou peníze jeho bůh. Pro koho je nejdůležitější politická strana, pro toho je toto bůh. Svět byl a je přeplněn „známými bohy“. Ovšem už proroci Izraele a pak apoštolové a první křesťané byli vždy přesvědčeni, že tyto oltáře je třeba napřed zbořit. Pak teprve můžeme najít „oltář neznámého Boha“. 
Ano tento jiný a neznámý Bůh bude soudit celý svět skrze muže, kterého k tomu určil. Všem lidem o tom poskytl důkaz, když jej vzkřísil z mrtvých. A v tomto bodě přechází apoštol Pavel k Ježíši Kristu, který Boží skrytost a neznámost konkretizoval na sobě a svém příběhu. Tady však začíná smích a zdvořilé vytáčky obyvatel Athén, které jsou tak aktuální od lidí i dnes. Je to zajímavé, co říkáš, ale poslechneme si tě jindy. Právě to nejdůležitější, zvěst o vzkříšeném Ježíši se má odsunout. Jenže odsunout na kdy? To je vážná otázka a vážný problém, neboť Bible často říká, dnes otevřete svá srdce, dnes slyšte, dnes neodcházejte, dnes pozvěte svého Pána do svého domu, do svého srdce. Vždyť nějaké příště už třeba nemusí být.
Sestry a bratři, tento naléhavý hlas bychom neměli přeslechnout. Bůh sice i nadále zůstává blízko každému z nás, ale nikomu nesmíme zamlčet právě to, co budí výsměch či nechuť: že Ježíš zemřel a byl vzkříšen. Je třeba mít pro každého člověka naději Boží blízkostí, ale je třeba každému se vší vážností opakovat Pavlova slova: „Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, spasen budeš“.
Modlitba: Náš Pane, ty jsi tak blízko nás. Stačí jen málo, abys byl hostem v našem domě. Často však tato blízkost je pro mnohé nekonečně daleko. A proto ty jen zůstáváš u dveří a tlučeš. Kdy se však otevřou dveře mnohých? Pokorně prosíme, abychom se stále modlili za otevření bran srdcí mnohých. Dej, abys byl na prvním místě i v našem životě. Abychom nestavěli oltáře jiným bohům, ale abychom sloužili pouze a výhradně tobě. amen