24.2.13

24.2.13

První čtení: Gn 31, 19-36

Text kázání: Gn 31, 34-35

Genesis 31:34  Ráchel však bůžky vzala, vložila je do torby na velbloudím sedle a sedla si na ně. Lában zpřeházel celý stan, ale nic nenašel. 35  Ráchel otci řekla: "Nechť se můj pán nehněvá, že před ním nemohu povstat; stalo se mi, co se stává ženám." Lában slídil, ale bůžky nenašel.

Pane, otevři mi oči, ať mám na zřeteli divy ze Zákona tvého. amen

            Kázání: Milí přátele v Kristu, máme před sebou příběh, který někteří starozákonní badatelé a odborníci nazývají, že je to něco napůl mezi napínavou detektivkou a pikantní anekdotou. Kdyby se tento příběh odehrál v dnešní době, nejspíše bychom v novinách četli palcové titulky „Další rozepře v Lábanově rodině“ nebo „Chamtivý Lában pronásleduje svou rodinu“. Ano, příběh v 31. kapitole knihy Genesis je plný napětí, vzájemného osočování, lží a krádeže, přesto je v bibli, takže pokusme se celý příběh trochu osvětlit a vysvětlit.

          Jádrem celého příběhu je Jákobův odchod, respektive útěk. Útěk jakoby patří k Jákobovu životu. Již jednou Jákob chvatně utekl z domova. Bylo to poté, co ukradl Ezauovi otcovo požehnání. Nyní utíká opět. Není však sám, nýbrž prchá se svými ženami, dětmi a stády. Početná skupina se vydává do země, odkud Jákob pochází, tedy přes řeku Eufrat k hoře Gileád, která mohla ležet na místě dnešního Zajordání. Byl to pořádný kus cesty, ale Jákob se svou rodinou má náskok tří dnů.   

          Celý útěk Jákobovy rodiny se odehrává v době stříhání ovcí. Byl to zřejmě Jákobův chytrý záměr, neboť stříhání ovcí bylo spojováno s velkou a bujarou slavností, která měla pro pastevce podobný význam jako pro zemědělce dožínky nebo pro vinaře vinobraní. Lepší okamžik si Jákob ke svému útěku nemohl vybrat, vždyť při stříhání bravu byli všichni nadmíru zaměstnaní včetně samotného Lábana, který při slavnosti střiže prostě nemohl chybět. Ve velkém shonu a mumraji si ani nemohl všimnout, že Jákob zde není.

          Jákob se svou rodinou tedy prchá. Uplynuly tři dny, než se Lában dozví, že jeho zeť vzal do zaječí. Při Jákobově útěku se však ještě něco významného přihodilo. Jeho milovaná žena Ráchel ukradla bůžky svého otce. Proč? Toť těžká a složitá otázka. Nezapomínejme však, že Ráchel byla vychovávaná v zcela jiném duchu a v odlišném náboženství než Jákob. Již dříve si Ráchel počínala všelijak. Když Ráchel nemohla mít dítě, žárlila na svou sestru Leu a dokonce vyhrožovala sebevraždou. Byla to pak Ráchel, která dokonce čarovala s „jablíčky lásky nebo-li s žlutými bobulkami mandragory“, aby otěhotněla.  To všechno vrhá na Ráchel podivný a podezřelý stín pochybností. V co nebo v koho vlastně pramáti Ráchel věřila? A nyní krádež rodinných bůžků! Proč Ráchel ukradla rodinné bůžky? Abychom částečně pochopili jednání Ráchel, musíme si nejdříve vysvětlit, o jaké bůžky vlastně šlo.

          Tito bůžci, hebrejština užívá výraz terafím, byli cosi jako staroslovanští „dědkové“ nebo římští penati. Jednalo se tedy o rodinné kultovní předměty. Tito bůžkové nejenom ochraňovali domácnost a rodinný krb, ale měli také funkci smluvní listiny. Kdo takového bůžka měl ve vlastnictví, byl pokládán za majitele celého jmění a majetku rodiny. Z náboženského hlediska Izraele šlo samozřejmě o modly, takže kdo takové bůžky vlastnil, dopouštěl se modlářství.

          Lában o své bůžky přichází, proto se nemůžeme divit, že když náhle zmizeli, byl Lában nepříčetný. Je to něco podobného, jako byste přišli o všechny důležité právní dokumenty o náležitě získaném vlastnictví, kupní smlouvy, záznamy do pozemkových knih, prostě nejzávažnější doklady v domě. Nyní je všechno pryč a Lában tušil, že za tím vším stojí úskočný Jákob, proto se rozhodl pronásledovat ho.

          U hory Gileád se mu to podařilo. Teď nastává emotivní scéna, kdy Lában vyčítá Jákobovi útěk a nakonec i krádež. Poslední obvinění však Jákob rezolutně odmítá a dává Lábanovi zelenou: „U koho najdeš své bohy, nebude živ!“ Jákob však samozřejmě nevěděl, že zlodějkou je jeho milovaná žena Ráchel. Jákob však postupuje v intencích svého náboženství a Zákona. Ten Zákon byl později jasně formulován a bude také říkat, že za modlářství náleží trest smrtí Ex 19,13.

          Nyní nastává opravdové drama! Najde Lában své rodinné bůžky či nikoliv? Lában samozřejmě vše prohledá a Ráchel si nechá nakonec. Dcera Ráchel však nezapře otcovu lstivou a překvapivě vynalézavou povahu. Reaguje velmi rychle a především chytře. Vezme rodinné bůžky do torby velblouda a usedne na ně. Co takové počínání znamenalo? Na svou dobu to bylo něco neslýchaného a nepředstavitelného, vždyť Ráchel znesvětila a zároveň zneškodnila moc těchto bůžků. O bůžky bylo potřeba se pečlivě starat a pokud se posvátné a kultické předměty dostaly tam, kam neměly, ztrácely působnost a účinnost. Nadto vše se Ráchel vymluvila, že má ženské potíže, což podle tehdejšího náboženství znamenalo, že je nečistá. Lában je v pasti, neboť ví, že kdyby se dotkl Ráchel, byl by také nečistý. Nic jiného mu tedy nezbývá než s hledáním skončit.

          Situace se náhle obrací a Lában musí couvat. Dochází tak k usmíření mezi ním a Jákobem, které bude stvrzeno vzájemnou smlouvou.   

          Co říci na závěr tohoto pikantního a dramatického příběhu? Rodinní bůžci a osobní amulety prostě nefungují. Jsou to pouze vyřezávané nebo tesané modly bez jakéhokoliv pohybu a citu. Amulet nebo talisman není garantem lidského štěstí a zdaru. Jsou pouze na ostudu, v lepším případě na kýčovitou ozdobu. Z pohledu víry však talismany určitě nepotřebujeme, jejich vlastnění je naprosto jalové a zbytečné. Dobře udělal praotec Jákob, když později tyto ukradené a odcizené bůžky definitivně zakopal pod dubem v Šekemu, tedy poblíž místa, kde se mu zjevil Hospodin při útěku z domova. Tím dává jasně a rezolutně najevo, že se spoléhá pouze a výhradně na Hospodina. Touto cestou bychom měli jít také my. I nám je potřeba leccos odložit a zbavit se, abychom zůstali při životě.

          Modlitba: Nebeský Otče, ty nás stále vyučuješ, že spoléhat se na bůžky a modly je naprosto slepou uličkou. Dej, abychom se z tohoto starozákonního příběhu poučili a celou svou mysl, srdce a duši upnuli zcela k Tobě.