3.2.13

Bohoslužby 3.2.13

První čtení: Gn 30, 25-43

Text kázání: Gn 30, 30

„Vždyť to byla hrstka, kterou jsi měl, než jsem přišel, a rozmnožila se nesmírně.
Hospodin ti žehnal na každém mém kroku. Ale kdy budu konečně pracovat také pro svou rodinu?“

            Mluv, Hospodine, neboť slyší služebnicí tvoji. amen

          Kázání: Milí přátelé v Kristu, všichni tak nějak chceme, abychom vedle práce pro tuhle společnost a druhé lidi, také pracovali pro sebe. Něco vlastnit, něco smysluplně rozmnožovat, o něco se pořádně starat a pečovat, to je myslím rovněž dobře biblické.

          Jákob se takto svědomitě staral a pečoval o Lábanův majetek celých dvacet let. Nyní by se chtěl osamostatnit, vždyť u Lábana pracuje už dost dlouho. Ano, Jákob má sice střechu, respektive plachtu nad hlavou, jídlo, práci a dobré manželky, ale nadto mu u Lábana nic nepatří. Ano, není svým vlastním pánem, nepatří mu u Lábana zhola nic.

          Jákob začíná vážně uvažovat, že by se osamostatnil. V hlavě mu také běhaly myšlenky na návrat domů. Vždyť je to už dvacet let, co nebyl doma, jeho bratr Ezau už mu jistě dávno odpustil, co mu jako mladý a nerozvážný jinoch provedl.

          Jákob touží po samostatnosti, vždyť má také velkou rodinu, kterou je potřeba dobře zaopatřit do budoucnosti. Dokonce i jeho milovaná Ráchel mu porodila syna Josefa, takže, co mu brání, aby odešel. 

          Postavení Lábana je samozřejmě jiné. Ten na Jákobovi pěkně zbohatnul. Jeho firma prosperovala, jeho akcie šly od příchodu Jákoba velmi nahoru. Lábanovo hospodaření bylo prostě v kladných a plusových číslech. Když Jákob přišel, měl pouhou hrstku, nyní měl toho nesmírně mnoho, ale to vše patřilo Lábanovi. Lában věděl, proč si držet Jákoba, tušil, že při něm stojí velké Boží požehnání. A tam, kde je Boží požehnání, je zdar a úspěch.

          Lában má tedy eminentní zájem na tom, aby Jákob neodcházel z jeho hospodářství, protože on by tím ztratil záruku své prosperity. A tak lstivý Lában přichází s nabídkou „Tak si, milý Jákobe, přej mzdu - co ti mám dát? Řekni si to přesně, a já ti to dám!“ Lában si určitě myslel, že když mu tohle velkoryse nabídne, Jákob sklepne podpatky a zůstane u něj dál. I tohle z dnešní společnosti známe - zvýšíme vám osobní ohodnocení, poskytneme různé výhody, stravenky, lázně, rekreace, jen se dál podílejte na našem podnikání. Mnozí by si dali říct. I pro praotce Jákoba by to nebylo k zahození, vždyť by měl své jisté. Naproti tomu když by se vydal na dalekou a strastiplnou cestu pustinou s takovou karavanou bezbranných poutníků jako jsou pěkné ženy, děti a stáda dobytka, pak bude vystaven mnoha nebezpečím a rizikům. Odpovědný otec by se jistě velmi dlouho rozmýšlel, jestli do takového rizika jít. Vždyť v Lábanově firmě a domácnosti by si teď polepšil, mírně by povýšil, ženy a děti jsou tu doma, měl by za zády silný rod. Jen trochu ohnout záda, trochu se přizpůsobit a půjde to.

          Ovšem Jákob nechce. Chce se konečně osamostatnit. Chce sloužit svému Bohu, který mu tak žehná a který ho neopustil. Jákob tak přichází s vlastním plánem. Nemusíš mi dávat vůbec nic, budu nadále pást a střežit tvé ovce a kozy...ale k tomu budu pracovat pro svoji rodinu, protože teď už je na čase, jsem v nejlepších letech. To byla Jákobova rázná odpověď. Z Lábanova majetku nic nechce, jeho mzdou má být, co bude navíc. Z Lábanových stád ani jedinou ovečku, jen to co se narodí strakaté, bude Jákobovo.

          Bylo to však moudré řešení, mohou se vůbec strakatá mláďata narodit? Vždyť pruhované kusy mezi ovcemi jsou poměrně vzácným a řídkým jevem. A navíc Jákob sám navrhl, že předem vyřadí ze stád všechny kusy, které už by takto barevné byly. Pak bude velmi nepravděpodobné, že by se bílým ovcím jako sníh, a hnědým nebo černým kozám rodily najednou pruhované. Jákob - kdysi mazaný a úskočný, se po několikáté dočká Lábanovy úskočnosti; a jako odstrašující příklad to teď musí snášet na vlastní kůži. Lában sám potají dal stranou všechno skvrnité a poslal to se stády svých synů tři dny cesty napřed. Aby vyloučil nějakou léčku. Tak, a teď tu Jákobovu mzdu chce na vlastní oči vidět! Zvláštní a nezvyklá škola, jakou Hospodin po mnoho let nechává Jákoba procházet! Ten nyní sám možná s chvěním a netrpělivostí bude očekávat, jestli to všechno klapne a vyjde. Ale sám si to přece úmyslně komplikuje. Proč si určuje tak nepravděpodobnou mzdu? Sám si komplikuje tu možnost, že se vůbec nějaká mláďata narodí. Co je však člověku nemožné, Hospodinu možné je. Tam, kde lidské možnosti definitivně končí, mohou být ještě možnosti a moc Boží.

          A Hospodin nebyl nečinný, on se opravdu postaral. Z jednobarevných kusů dobytka se narodilo veliké množství barevných mláďat. Ať u toho Jákob svou mazaností, chytrostí, pastýřskými a chovatelskými zkušenostmi byl a nebo nebyl, podle lidských domněnek a odhadů, by tohle možné nebylo.

          Po šesti letech další nelehké a těžké služby měl velká, ano větší stáda dobytka než Lában. Situace se najednou obrací a Jákob přestává být hoden Lábanovy přízně. Jeho synové začali dokonce Jákoba osočovat a pomlouvat, že jejich otce o všechno připravil. Chudák Lában, vždyť jeho dobře zavedená firma může zbankrotovat. A v té chvíli, kdy už tam Jákoba nechtějí, znovu k němu promluví Hospodin a vybízí jej: Navrať se do země svých otců a do svého rodiště; já budu s tebou.

          Jákob je pevně rozhodnut, že odejde, zbývá mu však jediné, aby jeho manželky s ním šly dobrovolně. On je nechce nutit, neboť víra v Boha se nedá vnutit, ale vždy musí jít o svobodné a samostatné rozhodnutí. A tak na závěr tohoto příběhu slyšíme jasné a povzbudivé slovo Jákobových žen: Jen udělej všechno, co ti Bůh řekl. Připojí se k lidu Božímu, tak jako se dodnes mnozí přidávají a připojují; a vydají se s ním na dlouhou a nebezpečnou cestu, na níž je povede dané Boží slovo - Hospodinovo zaslíbení: Neopustím vás.

          Modlitba: Nebeský Otče, někdy velmi dlouho nerozumíme svému životu a nerozpoznáváme tvé vedení. Prosíme o trpělivost a věrnost, abychom se cele spolehli na tvá zaslíbení a vydrželi. Jestli nám dopřeješ tu milost, budeme se radovat z nalezeného smyslu naší práce i vztahů uprostřed tohoto světa. Amen.