3.3.13

3.3.13

První čtení: Gn 32, 23-33

Text kázání: Gn 32, 29

Pane, otevři mi oči, ať mám na zřeteli divy ze Zákona tvého. amen

            Kázání: Milí přátele v Kristu, v našem dnešním příběhu je praotec Jákob vystaven těžké a náročné zkoušce. Má se osvědčit podobně jako například praotec Abraham nebo Pán Ježíš.

          Celá zkouška se odehrává u potoka Jabok. Náš oddíl zachycuje Jákoba v okamžiku, kdy se má přebrodit přes tuto říčku a vstoupit do země, kterou Hospodin zaslíbil „synům Abrahamovým“. Je otázkou, zda Jákob takovou zkoušku vůbec očekával nebo tušil. Vždyť se připravoval na nepříjemné setkání se svým bratrem Ezauem, kterého připravil o otcovo požehnání. Ale že by tušil zápas s Neznámým, to se nedá říci.

          Jákob však mohl tušit, že v zaslíbené zemi ho čekají důsledky starých vin. Na stará provinění se jen těžko zapomíná, ani 14 let nemusí zdaleka stačit. Čas sice ledacos otupí, ale nevymaže vše. Ezau určitě nezapomněl na bratrův podvod. Do hry však vstupuje ještě někdo jiný, v našem příběhu Neznámý a Nejmenovaný, i když tušíme, že by to mohl být Hospodin, Bůh Abrahamův a Izákův.

          Jsme svědky podivného boje mezi Jákobem a Neznámým, ač tento podivný zápas by se dal přirovnat k řeckořímskému zápasu nebo boxu, kdy proti sobě stojí dva urostlí zápasníci a protivníci. Není zde však žádná žíněnka ani boxerský ring, dokonce chybí fandící diváci, neboť autor knihy Genesis si dal velmi záležel na tom, aby vyzdvihl, že Jákob je zcela sám. Je to osobní zápas mezi ním a Neznámým, žádné publikum - ani rodinné - není přítomno. Zápas mohl trvat poměrně dlouho, neboť oba spolu bojovali, dokud nevzešla jitřenka. Po celou dobu šlo zřejmě o vyrovnaný, nerozhodný zápas, plichta byla nespadnutí. K závěru zápasu pak přece jenom přichází obrat, neboť Jákob je zraněn na kyčelním kloubu. I přesto toto zranění se však statečně drží a nechce Neznámého pustit pryč. Přichází krátký dialog, v němž Neznámý řekne, aby ho Jákob pustil, neboť vzešla jitřenka-jakoby zazněl pomyslný gong nebo hvizd rozhodčího. Jákob však chce prodloužení boje, proto navrhuje, aby mu Neznámý požehnal. Zde se musíme na chvíli zastavit.  

          Slovíčko požehnání se v textu objevuje dvakrát, což znamená, že požehnání tady hraje významnou a důležitou roli. Když se podíváme na celý Jákobův příběh, tak zjistíme, že požehnání skutečně hraje v celém životě praotce Jákobova velmi důležitou roli. Jákob nejprve dostal požehnání od svého otce Izáka podvodem a lstí. Pak při něm nezaslouženě požehnání stálo, když žil a pracoval u svého strýce Lábana. Nyní o požehnání zápasí a znovu ho dostává. Když bude Jákob na smrtelné posteli, bude pak žehnat všem svým synům. Na tomto dramatickém Jákobově příběhu se ukazuje, jak se to má s Božím požehnáním. Pán Bůh uděluje požehnáním těm, kteří o něj stojí, člověk ho však nedostává automaticky, ale častokrát o něj musí bojovat a prosit.

          Než Neznámý udělí Jákobovi požehnání, změní Jákobovi jméno. Jákob se už nemůže jmenovat Úskočný, nýbrž Izrael, což znamená Bůh zápasí. Zde tedy Jákobův příběh dochází k vrcholu a významnému předělu. Jákob totiž vstupuje do zaslíbené země a je předobrazem Izraele, který bude také po době exilu vstupovat do zaslíbené země. Jákob je tedy zkoušen, jestli je toho hoden. Jestli je hoden nového jména a nové identity. My čteme, že Jákob obstál. Prošel těžkými zkouškami ústrků, tříbením těžké a složité služby, vypořádal se s břemenem konfliktů-ano obstál i v tom zvláštním a neobvyklém zápase u potoka Jabok. Ano, Jákob obstál, ač je raněn a postižen, může do zaslíbené země vejít.  

          Milí přátele v Kristu, Jákob obstál, takže může směle vejít do zaslíbené země, kterou Hospodin již před časem zaslíbil jeho dědovi Abrahamovi. Jákob však na tuto životní zkoušku nesmí nikdy zapomenout. Bude si ji stále připomínat na svém těle, neboť od té doby bude kulhat. Co toto zranění znamená? Na jedné straně požehnání a zdar, na druhé straně handicap, zranění. Není to hollywoodský příběh, kdy akční hrdinové, kteří jsou ve filmu několikrát postřeleni a pobodání, přesto na konci děje chodí a vypadají jako zdraví vítězové. Biblické příběhy jsou jiné. Náš dnešní hrdina dostává požehnání, ale zároveň je raněn a doživotně poznamenán. Snad nám chce tento příběh říci, že požehnání, které Jákob obdržel, se sice projevuje zdarem, ale ten je výlučně dílem Božím. Jákob – ten, jenž úspěšně a zdárně „zápasí s Bohem i lidmi“ - nemůže spoléhat na vlastní odvahu a sílu. Jákob je ten, za nějž „zápasí Bůh“. A Bohem požehnaný člověk musí své požehnání dát ve prospěch druhých. Být Bohem požehnán je vlastně poslání a úkol. Požehnaný je  Bibli takový člověk, při němž Bůh zápasí o prospěch a zdar svého díla v tomto světě – a to je velmi často těžké břemeno.

          Když se podíváme na Jákobův život po tomto zápase u potoka Jabok, tak překvapivě zjistíme, že Jákob už vlastně bojovat nebude. Nejprve se usmíří se svým bratrem Ezauem a potom se v pokoji usadí v zaslíbené zemi a staví v ní oltáře Hospodinu. S úskočného Jákoba se stává praotec Izraele, za nějž zápasí sám Hospodin.

          A tak i poslední verš dnešního oddílu již nemluví o Jákobovi, ale o synech Izraele, kteří až podnes nejedí šlachu kyčelního kloubu. Rovina příběhu o praotci Jákobovi se tak už z biblického textu jasně prolamuje do času čtenářova a posluchačova, tedy i do naší současnosti a přítomnosti. A tak tento starý příběh promlouvá k „synům Izraele“, ale také i k nám. Proto si tento vzácný příběh vyprávíme až podnes a stále je aktuální a živý. Za to patří Pánu Bohu dík. 

Modlitba: Nebeský Otče, děkujeme Ti za to, že zápasíš za nás a pro nás.  I tvůj prvorozený syn Ježíš Kristus zápasil na golgotském kříži za nás a pro nás. Jedině tak můžeme mít podíl na věčném životě. Za tento těžký zápas za nás a pro nás Ti děkujeme.